Skok přes kůži má kořeny v hornickém a hutnickém školství a kultuře. Jedná se o slavnostní rituál, kterým jsou nováčci přijímáni mezi plnoprávné členy hornického stavu nebo studentského společenství. V Příbrami se uskutečňuje jednou ročně v polovině října. A právě příbramská podoba slavnosti bude zapsána do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Středočeského kraje.
Hornické kapely. Skoro každá šachta měla ve zlatých časech tu svou |
Co je fux a fuxie?
Kůže neboli flek byla původně kožená část hornického oděvu, na kterou si horník sedal při práci v dole. Později se stala slavnostním symbolem a součástí rituálu. V Příbrami samotný Skok přes kůži zahajuje slavnostní průvod nováčků (lišáků či fuxů) ulicemi Příbrami. Po cestě hledají nadlišáka (jejich vychovatele a vzor), zpívají hornické písně a plní různé úkoly.
Technický klenot ve stínu známých památek. Šlakhamr je neobjevený skvost |
Po průvodu se všichni shromáždí v místní sokolovně a Skok přes kůži zahájí slavnostním nástupem prezidia a skokanů za světla hornických kahanů. Fuxové a fuxie se usadí ke svým tablicím (stolům), kde je již očekávají jejich kmotři. Postupně znějí všechny skokové karmíny (písně), je přečten Majestát krále Václava II., který povoluje pořádání těchto slavností, tablice se účastní rituální zkoušky (prubování) – plní různé úkoly a soutěží.
Stará slavnost, při které jsou přijímáni mladí horníci, bude na seznamu tradiční lidové kultury Středočeského kraje.
Do světa povinností
Prubování představuje nezbytné testování odolnosti, vtipu a připravenosti adepta na budoucí profesní nebezpečí a odpovědnost. Vrcholem je samotný skok přes kůži, kdy fuxové postupně vystupují na soudek, představí se, pronesou své heslo nebo píseň, vypijí pohár svého nápoje a skočí přes kůži, kterou drží dva členové čestného prezidia. Kmotr opásá skokana druhým flekem, přivítá jej do cechu a jako potvrzení o vykonaném obřadu obdrží skokan diplom.
Zámky lákají na cesty šlechty. Ukážou obřího krokodýla i sáně ve tvaru velryby |
Samotný fyzický akt skoku přes kůži je tedy metaforou pro překročení prahu mezi bezstarostností a světem povinností.
Příbramská podoba tradičního hornického přechodového rituálu, spojeného s přijímáním nováčků do hornického stavu, sahá minimálně do roku 1852 a vyvíjela se v těsné vazbě na zdejší montánní školství.
