Spánek má být oázou klidu. Pro děti odchované lidovým folklorem jde však o boj o přežití. Představa, že se během noci stanete hostitelem pro hmyzí rodinku, je nesmírně děsivá. Pojďme si posvítit na nejznámější mýty o broucích, pavoucích a jiné zvěři, kterými nás dospělí strašili úplně zbytečně.
Obsah |
Největší noční můry z dětství? Škvor v uchu a pavouk v ústech
Vezměte si takového škvora. Už jeho anglický název earwig odkazuje na prastarou evropskou pověru o zalézání do uší. Jaká je realita? Škvoři milují temná a vlhká místa. Vaše ucho pro ně ale nepředstavuje vyhledávanou luxusní rezidenci. Výjimečně se do zvukovodu zatoulat mohou, stejně jako jakýkoli jiný drobný hmyz. Lékaři takové případy skutečně občas zaznamenají.
- Rozhodně tam ale nekladou vajíčka a k vašemu mozku se neprokoušou. Nemají k tomu biologickou výbavu ani chuť.
- Jejich kleštičky na zadečku slouží k obraně a nanejvýš vás mohou slabě štípnout.
Dalším spánkovým démonem je statistika, podle které prý ročně sníme několik pavouků. Je to nesmysl. Vědecká ani medicínská literatura neeviduje jediný takový případ.
- Spící člověk funí, hýbe se a vydává vibrace. Pro průměrného pavouka jste hlučné zemětřesení, kterému je lepší se obloukem vyhnout.
- Spolknout pavouka by vyžadovalo tak obrovskou souhru náhod, že jakýkoli roční průměr je pouhým výmyslem z internetu.
Protipavoučí rituál, tajemství pavučiny a kam zajet za pavouky přestat se bát? |
Klíště ze stromu neskočí. Jak se parazit skutečně dostane na člověka?
„Nasaď si kšiltovku, jinak na tebe spadne klíště ze stromu!“ Slyšeli jste to někdy? Můžete být v klidu. Klíšťata neskáčou, nelétají a z korun stromů se nespouštějí. Nejsou to žádní parašutisté.
- Tento obávaný parazit praktikuje takzvané vyčkávání na hostitele.
- Číhá na stéblech trávy, v opadaném listí nebo na nízkých keřích.
- Sedí tam s nataženýma předníma nohama a čeká, až se ho dotknete.
- Reaguje na vaše teplo, otřesy a oxid uhličitý. Jakmile projdete kolem, zachytí se na vašem oblečení.
- Protože však instinktivně leze po těle směrem nahoru, aby našel jemnou kůži, třeba za uchem či ve vlasech, snadno získáte pocit, že na vás musel spadnout shora.
Odkud se tedy mýtus o létajících klíšťatech vzal? Může za to jejich dvojník. V lesích na nás totiž z výšky opravdu nalétává otravný, plochý hmyz, který lidé s klíštětem neustále pletou. Jmenuje se kloš jelení a biologicky je to moucha.
- Kloši sice létají mizerně, ale jakmile vám přistanou ve vlasech, bleskově si ulomí křídla, aby jim nepřekážela při prolézání. V tu ránu vypadají téměř identicky jako klíště.
- Člověka sice kousnout mohou, ale na rozdíl od klíšťat na nás nedokážou dokončit svůj vývojový cyklus.
Babské rady proti komárům: Vyrobte si domácí repelent ze surovin, které máte běžně ve spíži |
Netopýr ve vlasech, jedovatí sekáči a žáby s bradavicemi
Strach má velké oči a lidé často zaměňují odpudivý vzhled za nebezpečnost. Klasickým příkladem jsou netopýři. Pověra, že se vám netopýr zamotá do vlasů, je naprostý nesmysl.
- Netopýři disponují dokonalou echolokací, která jim umožňuje ve zlomku sekundy detekovat překážku mnohem tenčí než vaše vlasy.
- Pokud kolem vás netopýr v noci proletí těsně, neútočí na váš účes. Pouze loví hmyz, který se kolem vás motá.
- Přesto na ně nesahejte holou rukou, pokud vám například vlétnou do bytu – mohou kousnout.
A co další oblíbené mýty?
- Jedovatý sekáč: Traduje se, že sekáč má nejsilnější jed na světě, ale nedokáže nás prokousnout. Pravda je taková, že sekáči vůbec nemají jedové žlázy. Navíc si je lidé často pletou s tiplicemi nebo třesavkami.
- Bradavice z ropuchy: Drsná, bradavčitá kůže ropuch vypadá podezřele. Jde však o kožní žlázy vylučující obranné látky, nikoli o přenosný zdroj lidských bradavic. Po sáhnutí na žábu si ale raději umyjte ruce, jejich sekret může dráždit oči.
- Hladoví moli: Vidíte létat mola a hned panikaříte, že vám žere svetr? Létající dospělci mají zakrnělé ústní ústrojí a vůbec nežerou. Skutečnými viníky jsou jejich nenasytné larvy schované v šatníku.
Chtěla zkrášlit svět své dceři. Dnes její muraly obdivují tisíce kolemjdoucích |
- Skákající vši: Vši neskáčou ani nelétají, umí jen lézt. Navíc jejich výskyt nemá nic společného se špatnou hygienou či špínou.
- Ježek a jablíčka: Ta roztomilá představa z dětských knížek, jak si ježek nese na bodlinách jablko do nory. Ježek je hmyzožravec. Ovoce aktivně nevyhledává, natož aby si ho cíleně napichoval na bodliny... Pokud na něm nějaké přistane, je to čistá a vzácná nehoda.
- Rozříznutá žížala: Mýtus, že když žížalu rýčem přeseknete, budete mít dvě. Nebudete. Pouze přední část, kde jsou životně důležité orgány, dokáže za ideálních podmínek dorůst, ta zadní vždy zahyne.
- Dotyk ptačího mláděte: Traduje se, že když sáhnete na vypadlé ptáče, rodiče ho kvůli lidskému pachu opustí. Ptáci mají velmi slabý čich a na lidský pach takto nereagují. Holátko je naopak nejlepší do hnízda vrátit.
Proč těmto pověrám věříme a předáváme je dál?
Proč se tedy tyhle nesmysly drží po celé generace? Odpověď leží v naší psychice. Jako děti se neučíme strachu ze zvířat jen na základě vlastních zkušeností. Stačí nám pozorovat vyděšenou reakci rodiče nebo slyšet varovný příběh.
- Mýty navíc pracují s našimi nejhlubšími obavami: ztrátou kontroly ve spánku, vniknutím parazita do těla nebo neviditelným útokem shora.
- Navíc zde skvěle funguje takzvaný efekt iluzorní pravdy. Jde o psychologický fenomén, kdy tvrzení, které slyšíme opakovaně, začneme automaticky považovat za pravdivé – bez ohledu na to, jak velká hloupost to ve skutečnosti je.
Osvoboďme se od dětského strachu
Všechny ty strašidelné historky o kousavých škvorech a létajících klíšťatech měly v dětství možná jediný cíl: udržet nás v bezpečné vzdálenosti od neznámého nebezpečí. Daň za tyto lekce je však příliš vysoká. Často si kvůli nim odnášíme do dospělosti iracionální odpor k tvorům, kteří jsou v našem ekosystému důležití a jejichž stavy celosvětově klesají.
Až příště potkáte na zahradě škvora nebo uvidíte na zdi pavouka, vzpomeňte si, že pro ně nejste cíl. Osvoboďme se od starých mýtů. Příroda je sice plná skutečných rizik, která musíme respektovat, ale zbytečný strach z neškodných tvorů nám jen brání vidět její krásu.
