Zatímco minulý rok jsem se stal kmotrem sloníka Maxe, který se narodil v pražské zoo, tak letos se mi kmotrovství poměrně dlouho vyhýbalo. Až jsem si začínal říkat, jestli je se mnou všechno v pořádku?! Naštěstí se mi před čtrnácti dny ozval pan Aleš, šéf soukromé zoologické zahrady v Olešné u Hořovic.
Nadšeně mi sděloval, že se jim narodil malý oslík a že by byl moc rád, kdybych přijel a stal se jeho kmotrem. Prý lepšího osla – pardon „kandidáta“ – si nedokážou představit.
Udělalo mi to velikou radost. A tak jsme se s rodinou vypravili na výlet. Julie, tedy maminka oslíka, vypadala zprvu nervózně, ovšem když uviděla mě, tak začala hýkat a byla šťastná. Tatínek Josef byl uvázán řetězem k traktoru, zřejmě se křtem nesouhlasil – chtěl mít ze syna bezvěrce. Po důstojném křtu, během kterého se přišlo na to, že se nejedná o oslíka, ale o oslici Janu, jsme se vypravili na průzkum zahrady.
Všechna zvířata tam jsou ochočená, a tudíž si je můžete pohladit. Nejvíc jsem se skamarádil s liškou. Hladil jsem ji, mazlení bylo – mít s sebou ebonitovou tyč, tak začnu i třít! Z lišky se nakonec vyklubal lišák Hugo. Dále jsem ještě polaskal kance, lamu, mývala, nosála, poníky, opičkám jsem dával piškoty. Ale stejně budu nejdéle vzpomínat na koníka Míšu, který mě zubama štípnul do stehna tak, že tam na něj budu mít památku ještě hodně dlouho!!!
OMLUVA:Tímto se co nejsrdečněji omlouvám panu Jonasi Jonassonovi, legendárnímu cestovateli, jakož i celé jeho početné rodině. Do mého sloupku Lisabon se vloudila chyba v podobě chybného názvu knihy. Namísto Objel jsem zeměkouli jsem omylem napsal Vojel jsem zeměkouli. Což také nezní špatně, ale jedná se o chybu. Díky za pochopení :-)
