Čtvrť bretaňské metropole Rennes, kde bydlím, je plná zeleně. Ze všeho nejvíc mému oku lahodila platanová alej lemující chodník, po němž se jde i k mému domu. Minulý čas je žel namístě. Ne, nepřišla vichřice a nevyvrátila zdravé stromy z kořenů. Místo ní přišel loni v létě dopis z radnice oznamující, že na základě stížností obyvatel přilehlých domů na nedostatek světla bude pokáceno 35 stromů v termínu listopad 2018.
Nevím, který ze sousedů si stěžoval – osobně jsem na žádného takového nenarazil a naopak se setkal s obhájci zeleně. Jeden z místních nafotil domy stojící v sousedství aleje v různých denních hodinách a snímky, na nichž má většina bytů stažené žaluzie, přetiskl na leták a doprovodil řečnickou otázkou: „Ukažte mi prosím obyvatele trpící nedostatkem světla.“ V prosinci zůstávala alej nedotčená, z radnice ale přišel další dopis ohlašující odklad kácení na únor kvůli protestům několika spolků. Do té doby bude prý probíhat „osvětová kampaň“. V dopise se zdůrazňuje, že „rozhodnutí o pokácení stromů v původním rozsahu zůstává v platnosti.“ Skončil únor a pořád se nic nedělo. Že by na radnici dostali rozum? Omyl. Před týdnem dorazila parta dělníků, obehnala alej červenou páskou a krátce nato se rozvrčely motorové pily. Večer zbývalo z aleje pouhé torzo.
Radní pro ekologii zveřejnil na městském webu prohlášení obhajující kácení. Dojdete na konec jeho textu a rázem vše pochopíte: pan radní se jmenuje Daniel Guillotin.
