Uprostřed úvah o tom, že bych měl doma vytřít podlahu, jsem učinil velký objev: přišel jsem na to, proč lidi tak strašně neradi uklízejí. Rád se s vámi o něj podělím, a úplně zadarmo! Do kýble vstříknete saponát, zalijete jej horkou vodou a pak jen drhnete a smejčíte...
Po hodině září podlaha jako zrcadlo. Za pouhých pár dnů náhodou shlédnete k zemi a nevěříte svým očím: v rozích se už zase válejí chuchvalce prachu (a což teprve pod postelí – vysvětlí mi někdo, proč se prachu tolik líbí právě tam?). A jsme u toho: lidi neradi uklízejí, neboť podvědomě cítí, že je to k ničemu. Vysmejčí si a za týden je to u nich jako po bitvě; nezbývá než se do toho pustit znova od začátku...
Když napíšu sloupek, uložím si jej do počítače a za týden se tam schválně mrknu – pořád tam je! Kdybych jej omylem smazal, nevadí – od čeho má redakce Metra archiv?
Sloupek je samozřejmě jen jeden z mnoha příkladů. Když slepím panáčka z kaštanů a špejlí nebo třeba model letadla (předpokládejme, že obojí dokážu), ten panáček i to letadlo mi zůstanou, dokud mě neomrzí a nezahodím je. V případě, že bych musel týden co týden lepit stejné letadýlko, jež by se vždy po pár dnech proměnilo v prach, natuty bych s tím už dávno praštil a zbytečně si nelepil prsty kanagonem.
A právě tak se to má s úklidem. Mimochodem, nevíte o někom, kdo by mi přišel domů vytřít? Na ten prach pod postelí se vážně nedá koukat... Že ne? Nebudu si hrát na překvapeného.
