Sezona nadbíhání voličům a vykreslování země neomezených možností, tedy předvolební kampaň, nabrala necelý měsíc zbývající do komunálních a senátních voleb na obrátkách. Nejen politologové a novináři, ale i sběratelé kuriózních a absurdních výroků mají tím pádem žně.
Někdy se zdá, že politická reklama je volby od voleb víc a víc bizarní, a dokonce směšná. Skutečně nepíšu „vtipná“, ale „směšná“. Bohužel to ale ve skutečnosti k smíchu moc není. Alespoň ne v momentě, když si člověk uvědomí, že tito kandidáti se chtějí ucházet o naše hlasy, aby činili zásadní rozhodnutí, ať už na půdě obecních a městských zastupitelstev, či v horní komoře parlamentu.
A to nemluvíme o tom, že se v kampani tradičně objevují témata, která s danými volbami mají jen velmi málo společného. Ale to je již folklor, který známe z mnohých jiných předcházejících voleb. Důležité je přece něco slíbit. Čert vem, jestli to je splnitelné, či ne, nebo zda do toho vůbec nějakým způsobem promlouvá instituce, do které chtějí být kandidující zvoleni. Něco nám voličům prostě slíbit musí za každou cenu, protože jak říká legendární bonmot: „Slibem nezarmoutíš.“
Anebo je tu úplně opačný extrém, kdy se raději neslibuje vůbec nic, případně se opakují již xkrát zrecyklované sliby. Když se v polovině léta uzavíraly kandidátní listiny pro letošní podzimní volby, řada novinářů a komentátorů upozorňovala na to, že výrazně poklesl počet lidí kandidujících v letošních komunálních volbách. Při pohledu na kampaň a zejména na hesla na billboardech se tomu vlastně ani moc nedivím.
Strážce streamu
