Bývalá výtopna v Lužné je cílem tisíců železničních bláznů. Dříve narození nostalgicky kapou slzy při vzpomínkách na malé papírové jízdenky či na kamínka, která vyhřívala vagony třetí třídy nebo služební vozy. Děti si tu klepou na čelo: „A tímhle jste vopravdu jezdili, dědo?“ No a ženy? Pokud nejsou stejné „magorky“ a doma se s rodinou nebaví o zatížení nápravy „žabotlamu“, se někde usadí ve zdejším bistru na kafe a jsou rády, že mají od těch svých šílenců chvíli klid.
Hurá do muzea Jak? Kudy? Kdy? A proč?
|
Železniční muzeum má na rozdíl od mnoha jiných podobných expozic výhodu, že na většinu exponátů si lze, alespoň zvenčí, sáhnout. Do některých je dovolen i vstup, a co je největším benefitem, to je fakt, že všichni, kteří tu provádějí nebo cokoli přednášejí návštěvníkům, to buď sami zažili, nebo jsou takovými nadšenci, kteří znají každý kousek v muzeu do posledního šroubku.
Určitě tu nenarazíte na průvodce, který jen mechanicky odříkává naučený text. Je to stejné, jako by vás nemocnicí provázel ne tiskový mluvčí, ale třeba vrchní sestra... A že je se na co dívat a co se dozvědět. Vedle skutečných, stále provozuschopných lokomotiv a vagonů i strojů, tu najdete nádherný model železnice s nádražími, kopci, tunely a stromy, od kterého je jen obtížné odtrhnout nejmenší obdivovatele vláčků. Každý si v expozici může alespoň naoko přehodit výhybku, rozezvonit výstražné světlo a cinkání na přejezdu.
Muzeum nabízí i krátké jízdy vláčkem, můžete si tu ale také objednat třeba soukromé firemní setkání, kdy se lze stravovat v jídelním voze, a také přespat ve voze spacím, byť vše v klidu a bez popojíždění. Dopraví vás sem přirozeně opravdový historický vlak, který muzeum vypraví kamkoli, kam vedou koleje, podle speciálního jízdního řádu. A kdo je na tom už opravdu „špatně“, ten tu může vyslovit i vlastní svatební „ano“.
