Existuje jen málo lidí, kteří mají možnost vidět soupravy metra přímo v tunelu nebo depu. O nejrůznějších zákoutích a chodbách určených pouze pro zaměstnance nemluvě. Když však profesionální novinář a fotograf s ruskými kořeny Boris Kogut, jenž bydlí mnoho let v Praze, obcházel před pár lety knihkupectví v hlavním městě, aby jim nabídl svou prvotinu mapující tato místa po Evropě, budil spíše rozpaky.
„Manažeři v prodej knihy moc nevěřili, po pár týdnech mi však volali a objednávali další výtisky. Teď jsem vděčný za to, že mi vycházejí vstříc knihkupectví po celé Evropě,“ říká pro deník Metro Kogut.
Pohled do zákulisí
Kogut se při práci na své první knize dostal do zákulisí metra v Helsinkách, Moskvě, Paříži, Praze a Vídni. V publikaci je představeno více než 350 fotografií souprav metra v depu, tunelech či stanicích. Kogut, který chtěl být kdysi strojvedoucím, potkal při své práci také mnoho profesionálů. Od vedoucích dopravních podniků přes fotografy, spisovatele, zaměstnance různých profesí až po policisty.
„Francouzští policisté byli například celkem překvapení, že český fotograf umí tak dobře francouzsky. Během svého focení jsem samozřejmě potkal i spoustu cestujících, od kterých jsem nejednou čerpal cenné rady na lokace i tipy, jak fotit. Například v Moskvě byli naopak přísnější,“ líčí Kogut.
Trable v moskevském metru
Na prohlídkách prostor metra v Moskvě doprovázel Koguta kvůli předpisům vedoucí tiskového oddělení jménem Arťom. „Jednoho dne jsme navštívili dvě depa, poté jsme byli domluvení na večerní focení. Zhruba hodinu před začátkem jsem však dostal od Arťoma zprávu, abych noční focení absolvoval sám. Měl tehdy mimochodem první rande se svou současnou manželkou. Ochranka u vstupu do depa mě samotného nechtěla pustit, i když jsem měl všechna potřebná povolení,“ vysvětluje Kogut.
Byla téměř noc a pracovníci si tak na ředitelství nemohli lejstra a povolení ověřit. „Vysvětlil jsem jim, že jsem tam už ráno fotografoval a kvůli mému focení probíhala spoustu manévrů se soupravami metra. Naštěstí mě napadlo ukázat jim fotografie z onoho ranního focení, na jejichž základě mě nakonec do depa vpustili,“ dodává pro Metro Kogut.
Selfíčko v kolejišti
Následně chtěl Kogut fotit přímo v kolejišti. To se ale na počátku nelíbilo ruským dispečerům. „Znám dobře bezpečnostní předpisy, a tak jsem se šel nahlásit na dispečink. Dispečer však o mně nevěděl, takže mě nechtěl pustit fotit v noci do kolejiště. Nakonec jsem ho po deseti minutách přesvědčil. Čas ukazoval půl desáté večer, soupravy se konečně vracely do depa po večerní špičce. Věděl jsem, že interval mezi soupravami na lince metra činí téměř čtyřicet sekund. Dispečer pro mě nechal stát některé soupravy až na třicet sekund před halou depa, abych měl možnost pořídit co nejlepší fotografie. Ještě nikdo přede mnou nedostal takovou příležitost,“ líčí zážitky Kogut.
Fanda Londýna a Paříže
Koguta nejvíce fascinuje, podobně jako jiné fanoušky MHD, takzvané šotouše, metro v Londýně a v Paříži. Oblíbil si totiž jejich historii a tradici. Nyní proto připravuje zároveň druhý a třetí díl fotoalba Evropské město, kde se chce těmto městům věnovat.
„Mám k dispozici úplně unikátní fotografie, které vznikly díky povolení pořizovat snímky od vedení dopravních podniků v Londýně, Lisabonu, Bruselu, Barceloně a dalších evropských městech,“ plánuje Kogut, který ve svých knihách s oblibou využívá jednu specifickou techniku – profesionálně obarvuje archivní fotografie.
„Doufám, že čtenáři získají z mých knih zajímavé informace, začnou se na metro, které každodenně používají, dívat jinýma očima a třeba si začnou více všímat umění a architektury, jež mají na dosah. A když ne, půjde alespoň o ideální dárek pro kluky, co si hrají s vláčky,“ uzavírá se smíchem Kogut.
Boris Kogut
|
