Spolu do dystopické budoucnosti. Spisovatel, ilustrátor a nakladatelka se potkali už na gymplu

„Příběh je zasazen do dystopického prostředí fiktivní aglomerace Trojměstí. To je ovládáno oligarchickou Radou, která spoléhá na umělou inteligenci k řízení celé společnosti. Obyvatelé tohoto světa, závislí na virtuální realitě a legálních drogách, ztrácejí schopnost číst a rozumět složitým textům – právě kromě Alethey, která se živí jako vykladačka textů,“ říká pro deník Metro Bína.

Měl jste od začátku jasnou představu o ději vaší nové knihy, nebo se příběh formoval postupně?
Od malička jsem si vymýšlel světy a v hlavě si neustále přehrával různá dobrodružství, takže jsem spíš čekal na možnost sednout si a pokusit se nějaký ten příběh odvyprávět, jako to dělali moji oblíbení spisovatelé. O ději jsem samozřejmě představu měl a do dalších dílů mám. On celý svět Trojměstí vznikal, když jsme spolu se studenty zkoušeli natáčet u Franty na chalupě postapokalyptický western. Byla to tehdy sranda. I když film nevznikl, vznikl svět Trojměstí. Příběh Alethey se samozřejmě formoval a formuje postupně, jak dopadne, vím, ale jaká je a bude cesta k cíli, to mě samotného často překvapí. Ostatně Alethea byla původně muž a Neil android.

Hlavní postava Alethea se pohybuje mezi realitou a alternativní minulostí. Jak jste pracoval na tom, aby byla tato postava uvěřitelná a zároveň zajímavá pro čtenáře?
Já doufám, že Alethea uvěřitelná je, mám s ní velmi osobní vztah. Celý život trénovala, aby rozuměla lidské představivosti. Jenže ve světě, ve kterém žije, je kvůli tomu neobvyklá, jiná, tím pádem je podezřelá a osamělá. Ona sama světem kolem sebe vlastně pohrdá, jenže ho potřebuje k vlastní obživě. Navíc je takzvaná třetinová, to znamená, že není v Trojměstí plnoprávná kvůli genetickému původu.

Příběh v sobě propojuje historické prvky s futuristickými technologiemi. Jakým způsobem jste balancoval mezi těmito dvěma světy, aby se přirozeně prolínaly?
Popravdě jsem moc nebalancoval. Nechal jsem jednotlivé světy, aby se prostupovaly tak nějak volně v mých představách, jestli je to přirozené, tak jsem jenom rád.

Mnoho postav ve vašem příběhu má symbolický význam. Je v tom inspirace některými skutečnými osobnostmi, nebo dokonce vašimi studenty či kolegy?
Samozřejmě že mě svět okolo inspiruje a ovlivňuje, ale konkrétní inspirace nechám na čtenářích. Některé postavy svými jmény nebo tím, co dělají, vyloženě odkazují na historické nebo fiktivní osobnosti, a to už je součástí hry.

Ve světě Trojměstí umělá inteligence řídí celou společnost. Měl jste při psaní nějaký konkrétní názor na budoucnost technologií, který jste chtěl předat čtenářům?
Já bych spíš řekl, že v Trojměstí využívá uzavřená skupina lidí umělou inteligenci k tomu, aby mohla ovládat a řídit ostatní. Můj názor na umělou inteligenci se hodně proměňoval a asi proměňovat bude. V devadesátých letech jsem jako gymnazista bral počítače hlavně za zdroj herní zábavy, až později na vysoké škole jsem zažil nástup počítačů jako pomocníků při studiu, nakonec jsem okolo třicítky na chvíli propadl hraní počítačových her, on-line komunikaci a sociálním sítím a uvědomil jsem si, kolik času mi to bere a jak virtuální svět otupuje. V současné době pracuji s malými dětmi na prvním stupni a vidím, jaký velký vliv na ně má existence různých elektronických pomocníků v jejich okolí, a dost o tom přemýšlím.

Čtení a porozumění textu hrají v příběhu klíčovou roli. Jak vnímáte současnou situaci, kdy čtení dlouhých a složitých textů začíná být méně obvyklé? Bylo toto téma důležitým motivem pro vznik knihy?
Důležitý motiv to byl. Učím od roku 2003 různé věkové skupiny žáků a posun v chápání je značný. A to mimochodem nejen u napsaného, ale i u vizualizovaného, zkuste někdy páťákovi pustit starý němý film. Jak danou situaci vnímám? Myslím, že to je prostě vývoj a buď si to lidé uvědomí, nebo o něco pěkného prostě přijdeme. Pak to budeme muset zase pracně hledat. V dějinách to tak bývá.

Je nějaká konkrétní myšlenka či poselství, které by si měli čtenáři z Trojměstí ideálně odnést?
Chtěl bych, když už vezmou Cestu do pravděpodobna do ruky, aby se jim dobře četla a aby nezapomínali snít a fantazírovat.

Vznik románu ovlivnilo všelicos Kniha Trojměstí – Cesta do pravděpodobna je doplněna osobitými ilustracemi Františka Svěráka. S malířkou a nakladatelkou knihy Klárou Sedlo se ilustrátor zná ještě z dob studií na Malostranském gymnáziu v Praze. A aby těch náhod nebylo málo, právě tehdy na škole učil autor knihy Ondřej Bína. „Ondřej patřil vždy mezi ty uznávané učitele, takové celebrity, a my jsme jeho výuku měli rádi. Rozhodně měl talent na vyprávění a věřte, že ne každý dějepisář je dobrý vypravěč, natož aby látku učil spatra jako Ondřej. Když jsem z gymnázia odcházel v sextě, nabídl mi tykání a začali jsme se přátelit i oficiálně,“ vzpomíná Svěrák s tím, že jedno léto společně s Bínou před Trojměstím spolupracoval také na krátkém filmu s názvem Pustina. „Každý den scénář předělával a přepisoval nám ho pro následující natáčecí den. Byli jsme skvělá parta a už tehdy jsme asi moc dobře tušili, že má Ondřej určité literární nadání a rád vytváří nové světy,“ dodává Svěrák. Bína si coby charismatický profesor svého času „namotal“ i svou budoucí nakladatelku. Pro malé nakladatelství Klára Sedlo Studio se jedná o dosud třetí vydaný titul. „V rámci studia, které bylo u mě trochu komplikované tím, že už jsem se hodně zaměřovala na tvorbu a školu trochu flákala, jsem Ondru vnímala jako osobu, která to, co dělám, chápe, a jako férového učitele. Když jsem odmaturovala, začali jsme si tykat a přátelit se,“ vzpomíná pro Metro Sedlo a dodává, že tehdy ve škole nosila výrazný gothic styl. Tedy korzety, dlouhé černé sukně, tmavé linky a podobně. „Ale zároveň jsem jezdila na koních. No a jednou jsem si nesla do školy nový lonžovací bič, protože jsem po škole měla v plánu jít rovnou do stáje. Ondra byl na moje outfity zvyklý, ale z toho biče měl docela šok,“ směje se Sedlo. „Při práci na knize mi přišlo vhod, že neumím figuru. Bál jsem se totiž, že dám postavě určitý obličej a zničím tak čtenářovu představu o ní. To mě hrozně mrzelo u Harryho Pottera. Od vydání filmů jsem nevěděl, jak vypadal můj Harry. Viděl jsem už jen Daniela Radcliffa,“ krčí rameny Svěrák.