Výraznou tváří tohoto fenoménu je Josef Polášek známý jako Pepa Hůrka, který svými videy ukazuje, že i v digitální době může mít analogová komunikace své kouzlo.
V době, kdy většina komunikace probíhá přes mobilní telefony a internet, se v Česku nenápadně rozrůstá komunita lidí, kteří se vracejí k vysílačkám. S obyčejnými PMR radiostanicemi vyrážejí na kopce, rozhledny i do hor, odkud navazují spojení na desítky, někdy i více než sto kilometrů daleko. Josef Polášek, jehož videa sledují na sociálních sítích statisíce lidí, inspiruje další zájemce, aby si vysílačku vzali do přírody a sami si vyzkoušeli komunikaci bez mobilního signálu, internetu i aplikací. Jak se z dětského nadšení pro rádiové spojení stala jedna z nejrychleji rostoucích komunit kolem PMR vysílaček v Česku?
Jak jste se k PMR vysílačkám dostal?
U mě to začalo už v dětství. Když jsem byl malý kluk, chodil jsem u babičky k sousedovi, který měl CB vysílačku. Fascinovalo mě, že můžete poslouchat lidi z různých míst, kteří spolu komunikují na dálku. Pro dítě to bylo skoro magické – sedíte u rádia a slyšíte hlasy lidí z velké dálky. Později jsem se k tomu vrátil během školy, kdy mě začala víc zajímat technika a komunikace na dálku. A úplně naplno se to rozjelo během pandemie covidu-19. Lidé byli zavření doma a velká část komunikace se přesunula do on-line prostředí. Já jsem začal znovu experimentovat s vysílačkami a natáčet o tom videa.
Strážníci v Klášterci nad Ohří mají nové vysílačky |
Kdy jste si uvědomil, že z toho vzniká komunita lidí po celé republice?
Je pravda, že lidé se vysílačkám věnovali už dávno předtím, ale nemělo to takovou propagaci na sociálních sítích, což byla podle mě velká škoda. Dnes díky videím a sdílení vidí i ostatní, co všechno je možné, a začínají to zkoušet také. Postupně se začali ozývat lidé z celé republiky, že to zkoušejí také, a v tu chvíli mi došlo, že z toho nevzniká jen koníček, ale skutečná komunita lidí, kteří spolu komunikují, a dokonce se i osobně potkávají.
Co lidi na komunikaci vysílačkami nejvíc přitahuje? Myslím vzhledem k faktu, že máme mobily, internet a desítky aplikací...
Je to vlastně návrat k něčemu jednoduchému. Zmáčknete tlačítko a mluvíte s někým, koho jste nikdy neviděli. Není tam internet, algoritmus ani aplikace. Je to přímá komunikace člověka s člověkem. A navíc je v tom trochu dobrodružství – nikdy přesně nevíte, koho na druhé straně uslyšíte.
Jak takové spojení v praxi vypadá?
Nejlepší výsledky jsou z kopců a rozhleden. Když máte dobré podmínky, dá se s obyčejnou PMR vysílačkou spojit i na desítky nebo někdy na více než sto kilometrů. Pro mnoho lidí je to překvapení, protože si myslí, že vysílačka funguje jen na pár kilometrů.
Kapesní vysílačky fungují bez mobilní sítě a internetu. Mají dosah několik kilometrů.
Je návštěva kopců a rozhleden spíš technický experiment, nebo také způsob, jak vyrazit do přírody?
Je to obojí. Někoho baví technická stránka – zkoušet, jak daleko se dá dovolat. Pro spoustu lidí je to ale hlavně důvod vyrazit ven. Najednou máte motivaci jít na rozhlednu, kopec nebo do hor a zároveň se spojit s lidmi z celé republiky.
Kolik lidí se nyní v Česku tomuto koníčku aktivně věnuje a jak rychle komunita roste?
Přesné číslo neexistuje, protože PMR vysílačky jsou volně dostupné a není potřeba žádná licence. Podle reakcí na sociálních sítích, zpráv a spojení, která probíhají každý den, ale odhaduji, že aktivních lidí jsou už stovky až tisíce. A komunita stále roste.
Vaše videa ze spojení mají na sociálních sítích slušný dosah. Co lidi na nich nejvíc překvapuje?
Nejvíce určitě již zmiňovaná vzdálenost. Vidí malou vysílačku a pak zjistí, že se jí někdo dovolal přes půl republiky. Baví je také spontánnost. Není to připravený obsah, ale skutečná komunikace v reálném čase.
Potřebuje člověk na začátek nějaké speciální vybavení, nebo stačí běžná vysílačka z obchodu?
Na začátek stačí úplně obyčejná PMR vysílačka z obchodu za několik set korun. A právě to je na tom krásné. Je to koníček dostupný pro každého. Stačí vysílačka, baterie a chuť to zkusit.
Kde se bere signál pro Prahu? Třeba ze střechy školy nad náměstím Míru |
Může taková komunikace fungovat i jako záloha při výpadku mobilní sítě nebo internetu?
Ano, a to je jeden z důvodů, proč se o vysílačky v současné doby lidé znovu zajímají. Fungují nezávisle na mobilní síti nebo internetu. Stačí mít vysílačku a zdroj energie a můžete komunikovat. V krizových situacích to může být velmi užitečné.
Vznikají díky vysílačkám i reálná setkání a přátelství mezi lidmi, kteří by se jinak nikdy nepotkali?
Ano, a to je podle mě jedna z nejhezčích věcí. Lidé se domlouvají na společných výletech na kopce nebo rozhledny, potkávají se osobně a vznikají nová přátelství. V době, kdy je velká část komunikace jen on-line, je to příjemná změna.
Kam byste chtěl, aby se tahle komunita v příštích letech posunula?
Rád bych, aby se o vysílačkách dozvědělo ještě více lidí. Nejde jen o techniku, ale také o možnost dostat lidi ven do přírody a propojit je mezi sebou. Pokud díky tomu někdo pozná nové přátele nebo objeví nový koníček, má to podle mě smysl.
Kapesní vysílačky
|
