Stěny koupelny ze skla byly v minulosti zcela nemyslitelné, říká architektka Jiřičná

„Ale i neúspěch je pozitivní, přinese vám zkušenosti, i tím se učíte,“ nezavrhuje Jiřičná méně radostné výsledky pracovního snažení. Hotel Josef, který najdete pár korků za obchodním domem Kotva, patřil k její první velké zakázce, kterou zpracovala spolu s architektonickým studiem AI-Design, s nímž drží basu dodnes, včetně práce v rámci londýnské pobočky tohoto ateliéru.

V Josefovi uplatnila v pokojích na tehdejší nejen zdejší poměry koncepci skleněných stěn koupelny. „Bylo to možné dělat až ve chvíli, kdy bylo k dispozici nerozbitné sklo, pak se to dalo umisťovat i na jiných místech v budově,“ vysvětluje Eva Jiřičná. Do té doby šlo například dělat schodišťové stupínky ze skla, ale musely být zespodu zpevněné neprůhlednou plastovou fólií. Díky tvrzenému sklu je průhledné skleněné schodiště i ve vstupní hale Hotelu Josef. Jak ale architektka, která se nyní podepsala i na nezvyklém provedení obytného komplexu Centrum nového Žižkova (viz fotobox), zdůrazňuje, ani ona nemůže se svým oblíbeným materiálem pronikat všude.

„Například není možné kvůli požárním předpisům projektovat celoskleněné podlahy, byť by to sklo vydrželo,“ popisuje materiálové limity „skleněná lady“ Eva Jiřičná. Podlahy totiž musejí vydržet třeba téměř dvouhodinový žár, a to je pro sklo bohužel nepřekonatelný limit. Buď by se roztavilo, nebo by se, kdyby na něj člověk šlápl, při sebemenším tlaku rozsypalo.

Výškově konzervativní Praha
Jednou z relativních „proher“ Evy Jiřičné a jejích kolegů, i když jen ve formě změny projektu, je již zmiňované trojvěží na Žižkově. „Při zadání parametrů na dostavbu tohoto území neexistovaly žádné výraznější limity, a to ani výškové,“ říká Dušan Kunovský, jehož společnost Central Group soutěž vyhrála.

Z celého světa 98 světových a českých architektonických ateliérů soutěžilo o výstabu na místě bývalé mezinárodní telekomunikanční ústředny na Žižkově. Původní vítězný projekt počítal se třemi výškovými obytnými věžemi – 80, 90 a 100 metrů. Pokud bude nová úprava odsouhlasená, stavět by se mělo v roce 2027.

Pozdější výhrady, především argumenty kvůli odkazům na UNESCO, vedly nakonec k tomu, že tři věže v přepracovaném projektu už nahradila jen jediná. Pravdou je, že i nevítězné návrhy často pracovaly s mnohem vyššími stavbami než původních sto metrů nejvyšší věže. „Praha je v tomto ohledu výškově konzervativní,“ komentuje Kunovský situaci.

Rozhledna nebude
V původním návrhu se uvažovalo o střešní restauraci ve stometrové výšce, která by odpovídala přibližně hranici, kam i s anténním systémem dosahovala původní telekomunikační centrála, aby to ještě bylo pohledově atraktivní. Současná osmdesátimetrová stavba už tak super výhledy nenabízí, byť vyhlídka na Pražský hrad bude patřit k příjemnému nadstandardu horních celopatrových apartmánů.

Vyhlídková terasa pro veřejnost i s restaurací by ale byla v novém provedení jen s jednou věží ekonomicky neudržitelná. Muselo by se vybudovat další samostatné únikové schodiště a výtah jen pro veřejně přístupný prostor. To by ubralo, na úkor bydlení, místo uvnitř tubusu, kudy vedou přístupy, včetně výtahů, pro byty.

Eva Jiřičná Narodila se ve Zlíně 3. 3. 1939, dvanáct dní před německou okupací zbytku Československa. V roce 1968 jí naše úřady zabránily v návratu ze stáže v Londýně, a tak se ve Velké Británii usadila. V Anglii žila a spolupracovala s architektem Janem Kaplickým. Je držitelkou Řádu britského impéria i několika českých vyznamenání.