Když se v médiích začaly objevovat zprávy o eskalaci konfliktu mezi Íránem a Izraelem doprovázené raketovými útoky, bylo to najednou blíž, než by člověk čekal. Ne geograficky, ale psychologicky. Jedna rodinná známá mi tehdy napsala zprávu, nad kterou jsem se musela dlouze zamyslet. „Prosím tě, zeptej se partnera, co je voják, jestli se něco nechystá i u nás v Česku. Určitě musí mít nějaké informace. Co si mám sbalit? Kam mám odletět, kdyby se to zhoršilo?“
Nevěděla jsem, jak reagovat. Nepůsobilo to už jako snaha pochopit situaci. Byl z toho cítit strach a silný pocit ohrožení. Během několika hodin se její pozornost úplně přesunula od běžného života k otázkám útěku a přežití. Snažila jsem se jí situaci vysvětlit a uklidnit ji, ale měla jsem zároveň pocit, že na to racionální argumenty nestačí. Právě takové momenty v současnosti označujeme jako geopolitickou úzkost. Je nenápadná, ale dokáže člověka zcela pohltit.
Jarní úklid není to jediné, co ničí ženskou duši a tělo. Když si toho naloží moc, zhroutí se |
Geopolitická úzkost není výjimka, ale trend
Nutno podotknout, že podobné reakce nejsou ojedinělé. Právě naopak. Data z posledních let ukazují, že globální nejistota se stále více propisuje do psychiky běžné populace. Například podle výzkumu American Psychological Association z roku 2024 považuje více než polovina lidí globální konflikty za významný zdroj stresu. V evropském kontextu navíc průzkumy ukazují, že rostoucí část populace vnímá budoucnost světa spíše pesimisticky. Zásadní roli přitom hraje informační prostředí.
Konflikty, které se odehrávají tisíce kilometrů daleko, nyní sledujeme v reálném čase a často opakovaně, ve formě fotografií z místa tragédie, titulků i spekulací. Psychologický dopad tak není dán jen samotnou událostí, ale i její intenzivní mediální přítomností.
Sebepoškozování, úzkosti, deprese. Studentka natočila film, který oslovuje děti i rodiče |
Proč reagujeme tak silně
Jak se ale tato globální nejistota promítá do každodenního prožívání? A proč na ni náš mozek reaguje tak intenzivně? Zeptali jsme se psychoterapeutky Petry Taye z platformy Hedepy. „I když se konkrétní události neodehrávají přímo v našem okolí, žijeme v informačně propojeném světě. Náš mozek nerozlišuje mezi bezprostřední hrozbou a dlouhodobou mediální expozicí hrozbě, tělo na ně reaguje podobně,“ vysvětluje Taye.
Mezi nejčastějšími projevy geopolitické úzkosti, které u svých klientů pozoruje, jsou například zvýšená úzkost a napětí, potíže se spánkem, podrážděnost a častější konflikty s jejich blízkými, zhoršená schopnost soustředění, nutkavé sledování zpráv a takzvaný doomscrolling, pocit bezmoci a ztráty kontroly. U některých lidí se dokonce aktivují starší, dříve zvládnuté úzkostné stavy.
Neviditelný superhrdina z pepře, který utišuje úzkosti. To je beta-karyofylen |
„Klienti například říkají: ‚Vím, že se to neděje tady, ale stejně mám strach.‘ Z psychologického hlediska je to pochopitelné. Náš mozek je evolučně nastavený na vyhledávání hrozeb. Informace o válce, politickém napětí či ekonomické nestabilitě aktivují amygdalu, tedy centrum ohrožení. Pokud navíc zprávy sledujeme pravidelně, nervový systém zůstává v dlouhodobé pohotovosti,“ vysvětluje psychoterapeutka.
Dalším faktorem, který v tomto případě úplně nepomáhá, je podle ní naše lidská schopnost empatie. „Lidé si dokážou velmi živě představit, že by se podobná situace mohla týkat i jich nebo jejich blízkých. V nejistotě navíc chybí jasný konec a právě neurčitost a nejistota bývá pro psychiku náročnější než konkrétní problém, který je ale možné za určitých okolností či v určitém čase vyřešit,“ dodává Taye.
Jarní únava pod drobnohledem. Jde o pouhý mýtus? Zeptali jsme se expertů |
Každý má své strategie
Proč je ale nejistota tak vyčerpávající? „Mozek miluje předvídatelnost. Nejistota znamená, že nemáme jasný scénář, a to zvyšuje stresovou reakci. Pokud nemáme možnost situaci ovlivnit, může vznikat pocit bezmoci, a ten je z hlediska psychiky jeden z nejtěžších. Proto někteří lidé reagují zvýšeným sledováním zpráv, jiní naopak vyhýbáním se jakýmkoli informacím, aby se ochránili před přetížením. Každý má své strategie, ale většiny z nás se nějakým způsobem to, co se děje za našimi humny, dotýká,“ dodává psychoterapeutka. Jak účinně pracovat s geopolitickou úzkostí a snažit se zůstat v klidu, se dočtete v boxu.
Jak být v pohodě?
|
