Na Mariánském náměstí v Praze se koná výstava Co vidím já ukazuje svět dětí, které vyrůstají bez rodiny.
Za výstavou stojí zakladatelka Nadačního fondu Spoluživot Tereza Šindlerová a fotograf František Ortmann, který pomohl dětským autorům zachytit jejich pohled na svět a je zároveň kurátorem výstavy. Právě s ním jsme si v rozhovoru deníku Metro povídali o pohledu dětí na svět, síle obyčejných okamžiků i o tom, proč někdy právě nedokonalost dává fotografii hloubku.
Výstava ukazuje svět dětí, které vyrůstají bez rodiny. Jak může pomoci nám ostatním lépe pochopit jejich svět a to, co jim v životě chybí?
Myslím, že většina lidí, kteří měli to štěstí vyrůstat v rodině, si situaci dětí z dětských domovů vůbec neuvědomuje a často toto téma podvědomě přehlíží. Výstava má ukázat na tento „neviditelný“ problém, který se týká tisíců dětí.
Jednou z možností může v takových případech být hostitelská péče. V čem vidíte její největší sílu?
Umožňuje dětem zažít skutečný život v láskyplném prostředí. To je zkušenost, která může zásadně ovlivnit jejich vnímání vztahů i budoucnost.
Když se dostaneme k samotnému procesu tvoření, existuje něco, co vás při práci na výstavě nejvíce překvapilo?
Určitě mě překvapila obrovská převaha detailů na fotografiích, což přesně vystihuje slogan, který doprovází celou osvětovou kampaň nadačního fondu Spoluživot. Ten zní: „I málo má moc.“
Děti snímky samy fotily. Jak jim byla přiblížena práce s fotoaparátem?
V současnosti jsme zvyklí fotit mobilním telefonem, kde máme téměř nekonečný počet snímků. Proto jsem se rozhodl pro analogové jednorázové fotoaparáty. Tato technika nutí přemýšlet nad každým záběrem, protože film má omezený počet políček. Vzniklo několik set fotografií a mým úkolem bylo vybrat ty, které v sobě nesly silnou emoci nebo příběh.
Chystáte se výstavu představit i jinde, aby se s ní mohlo potkat co nejvíc lidí po celé republice?
Ano. Výstava poputuje po městských částech Prahy i po obchodních centrech v celé republice. Další místa jsou v jednání. Zároveň se od poloviny října venku objeví vizuály zmiňované kampaně „I málo má moc“, které zachycují obyčejné okamžiky dětí s hostiteli a přibližují podstatu hostitelské péče široké veřejnosti. Každý může něco udělat – třeba jen poslat tuto informaci dál, zastavit se u panelu na ulici a zamyslet se nebo si říct: Možná i já mohu být pro jedno dítě tím, kdo mu otevře dveře k jinému světu.
Kdo je hostitel?
|
