„Deset let chystaný projekt posouvá náš cestopisný dokument na další úroveň. Kamera, střih, ale i příběh, který už není jen o tom, jak dojet na naprosto nepravděpodobné místo naprosto nepravděpodobnými stroji. Vše se zamotává a vše spěje ke konci, jaký nikdo nečekal,“ říká o svém novém filmu Žlutou žábou do země modrého nebe režisér Dan Přibáň. Se svým týmem ho natočil v Mongolsku.
Aktuální Přibáňův film divákům ukazuje nejen technický boj s vozidly a nevyzpytatelnými přírodními živly, ale také velký kus exotiky a to, že „ta kravina fakt plave“, jak zazní během filmu.
Kdo nemá dost
|
Cesta vedla nejprve do Turecka, následoval Írán, poté Turkmenistán – jedna z nejméně přístupných zemí na světě už rozjela příběh naplno. V Uzbekistánu podle cestovatelů nastal oddychový čas, z Kazachstánu musela posádka už v době války na Ukrajině vjet na nejkratší možnou dobu do Ruska, které je nutným tranzitem do Mongolska. Nejméně osídlená země světa byla finále, ale současně začátek pravého dobrodružství. V zemi jurt, kde nejsou cesty, jen směry, žluté žáby konečně pluly. „V Mongolsku jsme byli dva měsíce, půlku z naší čtyřměsíční cesty. Je to nejméně turistická země z těch, co jsme projeli. Mapy jsou jen orientační, což člověku dává v dnešní době úplně jiný rozměr cestování. Neznámé krásy Mongolska, příroda nedotčená globalizací – pro nás nekonečná svoboda,“ dodává Přibáň zážitky ze země, v níž prý nikdy neprší, nebo...?
Dokument nakonec dostal poetický název Žlutou žábou do země modrého nebe. Kromě záběrů z cesty je v něm také komentář Davida Novotného. „V Mongolsku se říká, že to je země ‚věčně modré oblohy‘. A ta modrá obloha tam skutečně je dechberoucí. A přišlo nám, že to zní dobře. Každopádně je to nejromantičtější název filmu, který jsme kdy měli. A žluté žáby? Po trabantech jsme přesedlali na obojživelná auta značky LuAZ. Když jsme je koupili, byla ve vojenské zelené, takže jsme je museli přelakovat na naši poznávací žlutou barvu. Stejnou barvu dostala i plovoucí tříkolka Honda,“ poodkrývá Přibáň.
