Při první akci v 90. letech Armáda spásy za dva týdny rozdala lidem bez přístřeší několik desítek spacáků. Pracovníci si ale všimli, že po čase většina z nich už zase spí v hale a v okolí zabalená v dekách. Většina bezdomovců relativně luxusní spacáky západní provenience směnila za peníze a ty zase za alkohol. Domácí i zahraniční zkušenosti ukázaly, že k tomu, aby se alespoň část lidí vrátila z ulice pod střechu, nevede přes bezmyšlenkovité rozdávání. I když...
Čtyři miliony „na ruku“, ale výplata je tajná
Speciální projekt New Leaf, za kterým stojí organizace Neposeda, se letos v srpnu, po asi roční přípravě, pustil do zajímavého pokusu. Vzorem je mu obdobná záležitost v Kanadě.
Česko podle Jany Hamplové, ředitelky Neposedy, se v současnosti potýká s růstem bezdomovectví. „Některým našim terénním pracovníkům za rok přibylo klientů dvojnásobně,“ říká Hamplová. Částku sto tisíc korun nenazývá Hamplová darem, ale investicí.
Čeští organizátoři po dlouhém hledání a dotazování mezi 433 osobami vytipovali čtyřicet pražských bezdomovců, kteří dostali sto tisíc korun, aniž by museli dodržet nějaká pravidla, jak s nimi nakládat. „Kanadský model jsme přizpůsobili českému prostředí a ještě rozšířili, protože chceme mapovat dlouhodobě činnost našich sociálních pracovníků přímo v terénu,“ vysvětluje šéfka výzkumného týmu Melanie Zajacová z katedry sociální prevence Filozofické fakulty UK Praha.
„Starost o člověka bez domova prostřednictvím nejrůznějších organizací, pracovníků, ubytoven, stojí ročně hodně peněz,“ říká Hamplová. Například měsíční náklady na dítě odebrané například bezdomovkyni nebo drogově závislé ženě vyjde při umístění do dětského domova na čtyřicet tisíc korun měsíčně. Čím víc lidí je v zimě na ulici, tím víc stojí vytápění azylových prostor. Proto se rozhodli alespoň ve vybrané skupině lidí bez domova systému odlehčit právě stotisícovou částkou. Jestli ji každý z testovaných lidí, jejichž věkové spektrum je od 19 do 84 let, dostal v hotovosti, nebo na nějaký bankovní účet, to organizátoři tají. „Jde i o jejich bezpečnost, kdyby se to v komunitě bezdomovců rozneslo,“ upozorňuje Hamplová.
Na ulici mohli být nanejvýš dva a půl roku
Podmínkou zařazení do pokusu bylo, aby člověk pobýval na ulici nejdéle dva a půl roku. „To je podle všech dlouhodobých průzkumů doba, kdy je člověk ještě schopen vymanit se z bezdomovectví, i když víme, že vrátit se zpět dokážou někdy i ti, nad nimiž sociální pracovníci zlámali hůl,“ připomíná Melanie Zajacová.
Zjišťovala se i závislost „uchazečů“ na alkoholu a dalších látkách. Jejich profesní minulost v této fázi ještě nemapovali. „Protože jsme optimisté, doufáme, že kolem sedmdesáti procent účastníků to nějak pomůže dostat se do lepších podmínek,“ svěřuje se Jana Marešová z organizace Neposeda.
Z kanadských zkušeností vyplývá, že díky penězům (v Kanadě dostali v přepočtu 125 tisíc korun) strávili na ulici o 99 dnů méně, zaplatili si stabilní bydlení a dokázali ušetřit z této částky až 26 tisíc korun. Překvapivě se u nich nezvýšily výdaje za cigarety a alkohol.
Co zajímavý projekt přinese, to se dozvíme přibližně za rok. Vytipovaní jedinci jsou, dovolí-li to podmínky, v průběžném kontaktu s pracovníky organizace v terénu, kteří jejich život s penězi monitorují.
