Vezměme to od začátku. Pivo začal Panaczech vařit před třemi lety. Týden po jejich první várce ale přišel lockdown. „Byli jsme úplně na dně, měli jsme v tom všechny peníze, já jsem opustil práci, a najednou bylo všechno zavřené,“ popisuje náročné začátky Ondřej Vrkoč, jeden ze zakladatelů Panaczechu. „Otevřeli jsme tedy výdejní okýnko a lidi začali chodit, překvapivě jich chodilo hodně,“ dodává. Pivo tehdy s kolegou vařili u rodičů v garáži, za vydělané peníze si každý měsíc koupili nový tank. Brzy ale zjistili, že nestíhají a piva mají málo. Začaly přicházet nabídky také od obchodních řetězců.
Kontrola z Prazdroje
Nově vznikající konkurenci přišli „zkontrolovat“ dokonce i z Plzeňského Prazdroje. „Jednou k nám přišel chlapík s tričkem volby sládků. Myslel jsem, že je to nějaký hospodský, tak jsem se zeptal, jestli nechce točit naše pivo,“ směje se Vrkoč. Ukázalo se, že nejde o žádného výčepáka, ale o ředitele pro plánování a distribuci z plzeňského pivovaru, kde se v kancelářích válely PET lahve právě s logem Panaczechu. Proto se rozhodl je navštívit a oslovit se spoluprací. „Od té doby si jezdíme pro kvasnice do Plzně a vaříme z nich naše ležáky,“ doplňuje Vrkoč.
Loňský podzim se pivovar z garáže přestěhoval do továrny v Měcholupech, kde momentálně vaří asi osmdesát tisíc litrů piva měsíčně. „Rychle nám ale došlo, že se tam nevejdeme, protože jsme měli až moc velkou poptávku,“ popisuje Vrkoč. Brzy se k nim přidal Karel Chotek ze slavné Chotkovy rodiny, který jim dal dva týdny na to, aby sehnali nějaký starý pivovar, jinak jim postaví moderní halu, aby se mohli z Měcholup přestěhovat. „Bylo už týden po termínu a já neměl vybraný pivovar. Do haly jsem jít nemohl, já bych k tomu neměl vztah, nemělo by to tu atmosféru,“ vysvětluje Vrkoč.
Po několika dnech strávených hledáním narazil na jedné internetové stránce na pivovar ve Zlonicích. V knihách ho nikde nenašel, obával se, že půjde o příšernou budovu. Opak byl ale pravdou.
Ztracený klenot
Původní budova pivovaru byla postavena v šestnáctém století. Pivovar pak v osmnáctém století přestavěl český génius Josef Vincenc Novák, uznávaný to stavař pivovarů, který stavěl například smíchovský či plzeňský pivovar. Díky němu je zlonický pivovar dispozičně malý zázrak a sám Vrkoč ho nazývá ztraceným klenotem. Pivo se ve Zlonicích přestalo vařit asi v polovině minulého století. Abychom si ujasnili časovou osu, Panaczech budovu koupil teprve v dubnu.
Jako první začali pivovarníci rekonstruovat budovy varny a bývalé kotelny, aby mohli příští rok na jaře začít vařit.
„Chceme, aby pivovar vypadal tak, jak vypadal tenkrát,“ objasňuje Vrkoč. Obnoví například velká pivovarská okna, která minulý režim zničil a nahradil je luxfery (skleněné tvárnice – pozn. redakce), nebo zrestaurují a zachovají staré rozvody, jež jsou v horním patře varny. Komín, na kterém chtějí obnovit původní cihlový kroužek, bude opět kouřit, uvnitř bude parní vyvíječ. Předpokládají, že měsíčně tu uvaří asi 125 tisíc litrů piva, poptávku by měli i na dvojnásobek, tolik se jim ale zatím vařit nechce. „Máme v plánu si udržet rodinnou a přátelskou atmosféru, což pivovar umí. Není to o nějaké diplomacii nebo o byznysu, ale o tom, že prostě uvaříte dobré pivo, pak si k němu sednete a dáte si ho s pocitem, že děláte to, co máte rádi,“ doplňuje Vrkoč.
Zlonická třináctka
Ve Zlonicích se kdysi vařila hlavně černá třináctka, protože chuť karamelového sladu schová nějaké ty chyby, které s tehdejšími technologiemi nezvládli vypilovat. „Koupili jsme nejmodernější linku na stáčení lahví, plechovek a PET lahví, která umí udělat valivý efekt. Chtěli bychom tu totiž vařit právě pro Zlonice typickou tmavou třináctku s valivým efektem pěny,“ plánuje Vrkoč.
V původní budově pivovaru v budoucnu vznikne mikropivovar pro domovarníky. „Mámě takovou malou varničku, kde si můžou sládkové vyvíjet piva. Kdysi jsem taky začínal jako domovarník, a kdyby mi tehdy dal někdo možnost si to zkusit na profi technologii a mít kolem sebe někoho, kdo se vyzná a může mi poradit, byl bych celý bez sebe,“ vysvětluje Vrkoč. Zlonický pivovar tak tuto možnost jednou nabídne včetně přednášek a besed, aby otevřel dveře do pivovarnictví všem, kteří mají nějaký nápad a chtějí si ho vyzkoušet.
Panaczech vaří nejen vlastní piva, ale vaří také pro takzvané létající pivovary. „Když chcete vlastní pivo, ale nechcete si kupovat pivovar, tak zajdete do nějakého zaběhlého, řeknete jim recepturu, která vás baví, a pivovar to pro vás pak vaří,“ objasňuje Vrkoč. Měcholupský (brzy tedy zlonický) pivovar tak kromě svých piv vaří například Beer Knír, Opilého kocoura, Fracka a další.
Den otevřených dveří
Zrovna včera otevřel pivovar svoje vrata pro veřejnost. Nechyběla klasická ochutnávka piv, která Panaczech momentálně vaří v Měcholupech včetně moku ze zlonického chmele a vody. Na programu byly prohlídky včetně nahlédnutí do sklepů, jež mají šest kilometrů čtverečních. Prohlédnout si bylo možné také staré výkresy původní varny. Další dny otevřených dveří budou následovat. Minimálně na jaře, kdy bude potřeba vaření místního piva v sousedství zpropagovat.
Panaczech bude ve Zlonicích od příštího roku konkurovat okolním minipivovarům. Mezi ně patří třeba rodinný pivovar Zichovec v Lounech. Zichovec vaří například Magora, tenhle polotmavý ležák nese snadno zapamatovatelné jméno proto, že tak zakladatele pivovaru Ivana Husáka nazval jeho bratr v reakci na oznámení, že chce mít vlastní pivovar. Dále je to třeba pivovar Antoš ve Slaném, kde experimentují s ovocnými příchutěmi. Vaří třeba pivo s borůvkami a aronií, které mu dodávají temně rudou barvu, s růžovým grapefruitem či s ananasem a mrkví.
