Lidé v posledních letech zkouší aplikace na meditaci, wellness víkendy, dýchací techniky, ale možná klíč k duševní pohodě netkví v žádné moderní vychytávce, nýbrž ve staré, téměř zapomenuté moudrosti – vzít prut, najít si tiché místo u vody a jednoduše být.
Biologický restart
Rybaření totiž není jen o úlovku. Je to rituál návratu k sobě samému. K přírodě. K tichu. Právě tenhle zážitek může být hlubší než sezení u terapeuta – a v mnoha případech také účinnější.
Ne náhodou se o rybaření mluví jako o nejpřirozenější formě meditace. „Jde o stěží popsatelný biologický proces, který se nastartuje rozhodnutím jít na ryby. To probudí obrovskou vášeň a napětí. Na úvod přichází ten příjemný pocit těšení se, ale zároveň i zodpovědnost spojená s přípravami,“ vysvětluje pro deník Metro Jan Čada, kouč osobního rozvoje, rybář a jednatel komunikační agentury Reklamní inženýři.
Člověk v hlavě podle jeho slov přepne priority a napne síly na vše, co sportovní rybolov obnáší. „Už nemusíte číst denní zprávy, myslet na starosti v práci, odpovídat na e-maily a dívat se do diáře. Už jste v módu „jdu na ryby“ a to se mění životní priority a naprosto odpadá rutina všedního dne. Je to zkrátka terapie změnou myšlení, terapie nadšením a terapie návratem k přírodě. A víte, proč funguje? Protože je komplexní a absolutní. Sportovní rybolov vám nedovolí dělat něco napůl. Pohltí vás docela,“ pokračuje Čada.
Podle Lubomíra Novohradského, kouče osobního rozvoje a zakladatele projektu Autentická výzva, je rybaření nenáročné na výkon, ale vyžaduje klid, trpělivost a žití v přítomném okamžiku, což náš moderní způsob života postrádá. „U řeky je ticho. Příroda sama o sobě snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a podporuje regeneraci těla i mysli,“ komentuje kouč.
Meditace bez polštářku
Často slyšíme o meditaci nebo mindfulness, ale rybaření mezi „trendy“ terapiemi obvykle nefiguruje. Podle Čady je rybaření tak rozmanitá a svobodná činnost, že osvěžení mysli přímo garantuje. „Kde jinde si můžete dávkovat napětí, sportovní výkon a pobyt v přírodě jako u rybaření? Ta očista duše spočívá v tom, že den u vody si každý udělá podle sebe. Sám v klidu přírody. S přáteli s pivem a grilem. Na řece nebo na jezeře. Ve dne nebo v noci. Ale vždycky tam budou ty zážitkotvorné proměnné v podobě úlovků, počasí, nenadálých situací a taky setkání ať už s lidmi, nebo se zvanými i nezvanými zvířaty,“ říká pro Metro Čada.
Podle něj jít na ryby znamená vystoupit z komfortní zóny a ponechat část vlastního osudu na režisérovi jménem příroda. „Protože co u ryb víte jistě, je jen to, že nevíte nic. Nabízí se citát dvakrát stejnou rybu nechytíš,“ míní kouč.
Novohradský se navíc domnívá, že rybaření je velmi blízké zmiňovanému konceptu mindfulness. „Nejspíš ale nepatří k trendům kvůli tomu, že je spojováno s blízkým kontaktem s hmyzem, kterého je u vody spousta. A je pravda, že cílem rybaření je ublížení živému tvorovi, což může být traumatizující pro citlivé jedince,“ vysvětluje kouč.
Terapie, která voní
Oba koučové osobního rozvoje se shodují, že rybaření by mohlo být vhodnou aktivitou pro jedince, kteří trpí stresem, úzkostmi či vyhořením. „Začátečníkům bych doporučil jediné – prostě to zkuste. S první rybou získáte na rybaření závislost, ale i bez úlovku si z prvního dne u vody odnesete lásku k tomuto sportu. Určitě to nejde bez rybářského oprávnění, ale cesta k němu není složitá a už to učení se a poznávání nového je skvělou uklidňující aktivitou,“ radí Čada.
Podle Novohradského je rybaření výborný způsob, jak se naučit znovu být, ne jen neustále konat. Důležité je neřešit, zda mi to jde, ale soustředit se na prožitek – zvuky vody, dech, dotek větru na kůži. Vypněte telefon. Jedině tak dokážete vypnout i hlavu,“ dodává zakladatel projektu Autentická výzva.
