„Česká kinematografie se na počátku devadesátých let musela vypořádat s velkým odlivem diváků z kin a velkými problémy. Rostlo množství videopůjčoven a o pár let později se objevily i dvě komerční televizní stanice, které většinu tuzemských filmů beztak nabízely. Stačilo si jen trochu počkat,“ vzpomíná pro deník Metro jeden z autorů knihy Milan Rozšafný.
Lev, Bohuš a Svěrák
Jak se podle Rozšafného píše i v knize samotné, lidé tehdy neměli zrovna moc důvodů chodit do kina. Byl totiž velký příval filmů ze Západu, takže o tuzemské tituly nebyl zájem. „Navíc byl problém s financováním, kdy byl přechod ze státního financování na soukromé pro filmaře šokem,“ dodává Rozšafný s tím, že zlomovým rokem byl pro českou kinematografii například rok 1993. Tehdy totiž Petr Vachler založil Českého lva. „Chtěl dát mimo jiné filmařům radost a motivaci do další práce. Prvním vítězem nejlepšího filmu byla Šakalí léta,“ doplňuje Rozšafný.
Jako nejpamátnější české filmy této éry jsou v knize vypíchnuty především Obecná škola, Dědictví Věry Chytilové, v němž exceloval Bolek Polívka v roli Bohuše, Kolja, zmiňované Pelíšky či Návrat idiota. „Nejvýraznějším režisérem byl Jan Svěrák se svou Obecnou školou, Koljou, Akumulátorem 1 či Jízdou. Třeba Kolja je dokonalý film. Vizuálně podmanivý, herecky sebejistý, silný v emocích i výpovědi, bavící typickou svěrákovskou komediálností a oslňující suverenitou, s jakou jej stále mladý Svěrák natočil,“ vypráví Rozšafný.
1994 a 1999
Za nejvýraznější roky devadesátých let jsou v kinematografii považovány 1994 a 1999. Na tom se shodne nejen kolektiv autorů knihy Devadesátky ve filmu, ale většina fandů po celém světě.
Filmové lexikony
|
„Rok 1994 je považován za jeden z nejsilnějších ročníků v dějinách kinematografie. Vzniklo tehdy několik snímků, které najdete v žebříčcích nejoblíbenějších a nejlepších filmů všech dob – Vykoupení z věznice Shawshank, Forrest Gump, Pulp Fiction, jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob – Lví král i spousta dnes už televizních klasik, na nichž vyrostlo snad každé devadesátkové dítě – Ace Ventura, Leon, Blbý a blbější či Vrána,“ vzpomíná pro deník Metro Rozšafný. Rok 1999 je dalším rokem, který se zasloužil o několik filmových milníků, jež se navíc zapsaly do žebříčků nejuznávanějších filmů v historii. Tím největším je Matrix, který posunul hranice sci-fi a vizuálního zážitku. „Matrix je výstavní příklad hollywoodské evoluce, kdy film přerostl ve skutečně globální fenomén. Matrix je – a navždy bude – víc než jen film. Je to ikona. Zlom. Dalším výrazným filmem roku 1999 je Klub rváčů, jeden z nejvíce nadčasových a nejprogresivnějších počinů devadesátých let,“ vyjmenovává Rozšafný. Dalším milníkem, který kniha do podrobna rozebírá, byl v rámci hororového žánru snímek Šestý smysl, a to s jednou z nejlepších point a nejvíce šokujících zvratů všech dob. „Vznikly i oceňované či oblíbené snímky jako Mumie, Americká krása či Star Wars Epizoda I. Studia se nebála experimentů a nabídla prostor mladým autorům, kteří svými subverzivními díly, kulminujícími právě v roce 1999, překročili mantinely tradiční filmařiny a dokonale zachytili napjatého ducha doby. Jejich snímky prostupovala nervozita spojená se strachem i vzrušením z nastupujícího milénia a proměňující se společnosti. Všudypřítomný neklid se stal zvlášť příznivý pro méně prominentní žánry, které se záhy dostaly do středu pozornosti,“ komentuje Rozšafný.
Žánrové milníky
Závěrem jsme se Rozšafného, který je mimo jiné také šéfredaktorem filmového webu Kinobox.cz, zeptali, jaké tři velké filmové devadesátkové milníky by pro čtenáře Metra vypíchl. „Určitě musím zmínit Toy Story – první počítačově animovaný film, technologická revoluce, zrod věhlasného studia Pixar. Nezměnil se jen styl animace, který brzy začínal vyštípávat klasickou 2D animaci, ale také styl vyprávění a druh postav,“ míní Rozšafný, podle kterého Pixar dokázal už ve své prvotině pracovat s postavami, humorem i emocemi trošku jinak než konkurence. A diváci si tento styl ihned zamilovali.
„Milníkem na poli filmu z druhé světové války je pak slavný Schindlerův seznam. První hollywoodský mainstreamový film, který naplno ukázal hrůzy holocaustu. Jen výjimečné tituly se mohou řadit mezi nejdůležitější kulturní díla, která svým tématem a poselstvím rezonují ve společnosti dodnes a mají v ní nezaměnitelné místo. Právě takovým zásadním počinem je Schindlerův seznam – snímek, který natvrdo vykreslil zvěrstva holocaustu a nejtrýznivější pocity, jež Židé za druhé světové války prožívali,“ konstatuje Rozšafný.
Za další válečný milník lze podle Rozšafného považovat film Zachraňte vojína Ryana. „Film co nejintenzivnějším způsobem dokázal zpracovat utrpení vojáků a soustředil se na jejich pocity a dilemata přímo na bojišti. Vylodění v Normandii je jednou z nejbrutálnějších a nejtísnivějších scén všech dob,“ líčí Rozšafný, podle něhož měl sám Spielberg po krk filmů, jež válečné činy zabalovaly do sentimentu a klišé o cti a slávě. „Chtěl ukázat všudypřítomný teror i umírající vojáky, kteří v posledních momentech života chtěli víc než morfium obejmutí od maminky,“ uzavírá pro deník Metro Rozšafný.
