Která politická anekdota vás v poslední době nejvíc pobavila?
Fotografie, na které je můj dům a u toho komentář: Tomio Okamura říká „Né válce“. A postaví si válce. To mě pobavilo.
S kolika kilogramy jste vstupoval do politiky?
To už si nepamatuji, myslím, že si to držím plus minus stejně. Nějak zásadně jsem nepřibral. Moje váha osciluje mezi 82 a 87 kilogramy. Vracívám se domů kolem jedenácté až dvanácté v noci. A dám si jen něco malého, přes den moc nestíhám větší jídlo, spíš něco malého v rychlosti na pumpě. Dostanu se proto ke dvěma jídlům denně a snažím se nepřejídat se.
Co je vaší nejsilnější stránkou?
To ať posoudí ostatní. Ale moje okolí mi říká, že pořád pracuju, i o víkendu.
Začínal jako mluvčí
|
Který cizí jazyk ovládáte natolik, že v něm můžete vést oficiální jednání?
Na běžné komunikační úrovni mluvím plynně anglicky a japonsky.
Vybavíte si konkrétní místo a chvíli, kdy jste se rozhodl vstoupit do politiky?
U mě to byl dlouhodobější vývoj. Začínal jsem v cestovním ruchu, naše cestovka je dodnes největší co do příjezdů japonských turistů do Česka. Protože jsem vystupoval více než deset let jako představitel cestovních kanceláří, média mě často oslovovala. Časem jsem musel odpovídat také na nejrůznější ekonomické dotazy a postupem času se mě novináři i jiní lidé vyptávali i na moje názory na celospolečenské poměry, kam by se měla společnost vyvíjet. V souvislosti s autogramiádami a besedami kolem mých knížek jsem se začal setkávat s veřejností. Ohlasy na mé názory byly v řádu tisíců dopisů a e-mailů a tam zaznívalo, jestli bych nechtěl své názory prosazovat v politice. To mi bylo asi pětatřicet let. A v roce 2012 jsem úspěšně kandidoval do Senátu.
Vysoká politika je náročná nejen na mozek, ale i na tělesnou schránku. Sezení a neustálé přesuny aut. Co to dělá s vašimi zády? Kolik toho najezdíte?
Nikdy jsem neříkal, že je pro mě politika náročná fyzicky a psychicky. Nemám žádné problémy, mám stále hodně energie. Vydržím stát na nohou i velice dlouho. Je mi 53 let, chodím spát kolem druhé třetí v noci. Jedu čtyřiadvacet hodin denně. Ročně najezdím padesát tisíc kilometrů, ale opravdu to nepočítám.
Kdy jste byl naposledy v kině, v divadle, kdy jste naposledy přečetl knihu?
V kině jsem nebyl sedm osm let. Můj problém je, že se nemohu s někým domluvit, že v osm večer vyrazíme na film. Program se tvoří každý den průběžně. Některé rozhovory jsou sice naplánované, ale denně přicházejí další a další dotazy, žádosti o vyjádření. Ale jednou za rok jdu do divadla. Vždy v prosinci, na nějaké vánoční představení. Mám rád balet, před rokem jsem byl na Labutím jezeru, přede dvěma lety na Louskáčkovi. Teď mám na prosinec lístky na Magickou flétnu.
U jaké historické události byste chtěl být, abyste viděl, jak to bylo doopravdy?
Vždy jsem se chtěl podívat na Měsíc. Pokud bych mohl být fyzicky u prvního výstupu člověka na Měsíc, to by bylo perfektní.
Hostem pořadu Rozstřel je předseda SPD Tomio Okamura.
Jak byste obecně charakterizoval svého příznivce a svého odpůrce?
Mám rád všechny lidi. Nechtějte po mně rozdělování společnosti. Společnost rozděluje Fialova vláda. Lidé, ať máme jakýkoli názor, máme být rádi, že máme demokracii a že můžeme diskutovat. Nikde nedohledáte, že bych kádroval voliče ostatních stran. Vážím si jakéhokoli, i oponentního názoru. O nikom netvrdím, že je dezolát.
S jakou digitální dovedností nebo zařízením jste se kdy nejvíc pral?
Já jsem generace vyrostlá v bývalém Československu. Na základní a střední škole jsme ještě počítače neměli. V Japonsku už byly, když jsem tam jezdíval za příbuznými, to mě překvapilo, co všechno moje sestřenice a bratranci už používají, mimochodem, mám jich tam dvacet tři. Ještě nebyl internet, ale počítač měl paměť, mohli si uložit text a druhý den pokračovat a vytisknout. Ano, nejsem tak zběhlý ve všem, ale s běžnou technikou a aplikacemi si rozumím. V rychlosti s mladou generací ovšem soutěžit nemohu.
Četl jste někdy povinnou četbu politiků od Ladislava Mňačka Jak chutná moc? Víte, o čem je? Jak vy osobně vnímáte moc?
Tu knihu neznám. Jak ale chutná moc, to je složité, protože jsem celou dobu v opozici. Ale mohl byste se zeptat zastupitelů v krajích i na nižších úrovních, je jich téměř pět set, vládneme v koalicích ve třetině České republiky. V Ústí nad Labem jsme i ve městské radě, také v koalici. Pokud mohu říci, nikde, kde jsme, nepadají zmínky o korupci. Neustále všechny naše zastupitele vyzývám, ať nehlasují pro nic, co zavání korupcí.
Přesvědčoval jste někdy své spolupracovníky a tým, když jste vytvářeli volební program – tohle je blbost, to se nedá uskutečnit?
To jsem nikdy neříkal. Víme, co si přeje náš volič, máme na to sociologické průzkumy, takže naše programy to obsahují. Když se na toto téma debatuje, říkám, ať tam je, co odpovídá přáním voličů, i těch potencionálních. Nás zajímá Česko, český volič, ne ukrajinský migrant. Jsem placený českým občanem.
Poznáte pochlebníky? Odlišíte člověka, který vám maže med kolem úst, od toho, který je k vám upřímný?
Nepoznám. Ani nemám ambici ho poznávat. Každý den jsem na nějakém setkání s voliči nebo občany. Beru vyjádření podpory s velkou pokorou. Navíc se pohybuji i v práci mezi lidmi, kteří volí SPD, jejich rodiny volí SPD, i naše mladší kolegyně jsou z rodin voličů SPD. I v obchodě, kam chodím v Praze 6 nakupovat, nás celý personál podporuje. Jsem šťastně obklopen takovými lidmi.
Poslanci diskutují o návrhu vlády na zvýšení poplatku České televizi a Českému rozhlasu. Na snímku Tomio Okamura (SPD). (12. února 2025)
Číslo 13, vykročení pravou nohou, poplivání pro štěstí. Žijete v zajetí pověr, je něco, bez čeho se cítíte nesvůj?
Ne. Nic takového nemám. Snad z Japonska, ale to mám od svých příbuzných, v některých tradičních japonských hotelech není číslo 4. To se řekne „ši“ a znamená to, i když se to píše jinak než ta číslovka, smrt. Ale mně osobně je jedno, jestli je ve výtahu čtyřka, já ji klidně zmáčknu.
Jak vypadal poslední pokus o nějaký úplatek? Že vás někdo žádal o službu za protislužbu, kdy dal najevo, že nezůstane nic dlužen?
Já jsem se s úplatkem nesetkal. Kdo by mi úplatek nabízel? Nemám dotace z Evropské unie, nemám vliv na veřejné zakázky.
V čem jste dal naposledy za pravdu svým rodičům?
Rodiče už nežijí, ale vštěpovali mi mnohé vlastnosti. Tatínek mi zdůrazňoval, že se vždycky o sebe musím postarat, že práce je klíčová. V Japonsku je práce klíčem ke spokojenosti. Do práce tam chodí všichni, není tam nikdo, kdo by zevloval. Japonská společnost neakceptuje ty, kteří by na ní parazitovali. To přenáším i na svého syna. Tatínek mi taky říkal, že nemám být nikdy přítěží společnosti. Mám se postarat sám o sebe, a když budu mít dost, tak se mám rozdělit. Od maminky jako hluboce věřící křesťanky ohleduplnost, že mám myslet na ostatní.
Domníváte se, že jste na politika dostatečně asertivní?
Jak kdy. Někdy se pochopitelně rozčílím. Když se děje nějaké bezpráví, ne mně, ale jiným lidem.
