František a jeho bratr Ondřej se stali hlavními postavami osobité filmové výpovědi o dobrovolné izolaci, svobodě a lidské důstojnosti na okraji společnosti. Jejich životní styl, vzdorující civilizačním normám, zaujal porotu i diváky. Film byl označen za „osvěžující závan přírody“ a „autentický portrét syrového bratrského pouta“.
Pokud se zpráva o Klišíkově úmrtí oficiálně potvrdí, bude mít film, který už tak působí jako existenciální výpověď o křehké hranici mezi svobodou a samotou, další, hluboce smutný rozměr. A zřejmě se tak stane. Novinkám smrt potvrdil publicista Aleš Palán, autor stejnojmenné knižní předlohy k vítěznému filmu Raději zešílet v divočině. I policejní mluvčí sdělila, že jde o muže ročníku 1963, což odpovídá. Producent vítězného filmu Tomáš Hrubý sdělil, že bude držet „dohodu“ nic nezveřejňovat.
Podle zdrojů deníku Metro František Klišík vítězství ve Varech oslavoval právě v Ohrobci, kam dorazil za kamarádem. Údajně neměl jasno, kde bude nocovat a byl v dobré náladě. Jak je možné, že utonul v rybníku, který se nachází přímo naproti místní hospodě, není dosud jasné. Tělo našel kolemjdoucí v neděli v půl deváté ráno.
Život na okraji, který oslovil celou republiku
„Děkuju Aleši Palánovi, který napsal geniální knížku, díky které jsme mohli vstoupit do toho šíleného světa,“ řekl režisér Miro Remo při přebírání ceny. Jeho snímek vznikl v česko-slovenské koprodukci a navazuje na Palánovu úspěšnou knihu Raději zešílet v divočině.
Byl to právě František Klišík, kdo společně se svým bratrem Ondřejem zaujal režiséra Mira Rema natolik, že se stal hlavní postavou dokumentu, oceněného hlavní cenou na letošním karlovarském festivalu. Oba bratři žili dlouhá léta v zapomenuté osadě na Šumavě – stranou lidí, civilizace i systému. Jejich neobvyklý způsob života poprvé zaznamenal spisovatel Aleš Palán, když je zařadil mezi hlavní postavy své knihy o novodobých poustevnících.
Ostrý chlap plný konfliktů i poezie
František, kterého připravila těžká pracovní nehoda na pile o jednu ruku, vystupuje ve filmu jako výřečnější z obou bratrů. Je přímý, ostrý v názorech, často kritizuje svého sourozence a do filmu vnáší nejen konflikty, ale i poezii – ve formě svých vlastních veršů, které ve filmu recituje.
Bratři Klišíkovi v knize Raději zešílet v divočině. Vlevo František Klišík. Fotil Jan Šibík.
Narodil se 3. května 1963 v Prachaticích rodičům slovenského původu, kteří do Čech přišli z rumunského Sedmihradska po druhé světové válce. Vyučil se zedníkem, po vojně odešel do Prahy, kde se pohyboval v prostředí undergroundu. Seznámil se s disentem, přátelil se s lidmi kolem filozofa Jana Patočky nebo básníka Egona Bondyho, poslouchal The Plastic People of the Universe a formoval se jako člověk s jasným postojem vůči normalizačnímu režimu.
Na Šumavu se vrátil v roce 1987 a ještě před pádem režimu se zapojil do disidentských aktivit. V roce 1989 pomáhal zakládat občanská fóra v menších městech a obcích, brzy se ale stáhl zpět do ústraní. Politika ho nenaplňovala – sám později přiznal, že se s ní nikdy vnitřně neztotožnil. Mnohem raději se věnoval prostému životu v šumavských lesích a kulturním akcím, které spolu s bratrem Ondřejem občas pořádal pro pár přátel a známých.
Jeho osobitý způsob života, nekompromisní upřímnost i schopnost reflektovat svět s odstupem z něj udělaly výjimečnou postavu. Nyní jeho příběh, zachycený filmovou kamerou, zasáhl tisíce diváků po celé republice. A stává se symbolem svobody, jakou si většina z nás neumí ani představit.
Na oficiální potvrzení okolností události v Ohrobci se zatím čeká.
