Trapas přestane být trapný ve chvíli, kdy ho přestaneme brát vážně, ví otec Školy improvizace

Už od dětství mnozí slýchávali a možná ještě slýchají, že chyba znamená něco špatného. Jak moc nás tento strach ovlivňuje v dospělosti a v běžném životě?
Strašně moc. Učí nás to hrát takzvaně na jistotu. Když se bojíme chyb, děláme jen to, v čem už jsme si jistí, a tím si zavíráme dveře k růstu. Kdo se nikdy nespletl, nikdy nic nového nezkusil. A to je problém. V práci to pak vypadá tak, že místo otevřené diskuse máme porady plné přikyvování. V osobním životě? Radši neřekneme někomu, že se nám líbí, protože co kdyby to bylo trapný? Když se nad tím zamyslíme, tenhle strach nám ničí obrovskou spoustu příležitostí. Někdo přeřeknutí na poradě rozchodí s úsměvem, jiný kvůli tomu nespí.

Dá se naučit být vůči vlastním chybám odolnější?
Ano a je to naprostá nutnost. Jde o to, že přeřeknutí nebo jiná „chyba“ jsou jen naše interpretace. Objektivně vzato, stalo se něco strašného? Umřel někdo? Shořela budova? Ne. Jen jsme řekli něco divného. A i kdybychom se zamotali do věty jako koťata do klubka, většina lidí si toho buď nevšimne, nebo na to za pár minut zapomene. Trénovat se to dá vědomě třeba v improvizaci, kde děláte chyby pořád a naučíte se je přijmout s radostí.

Na kurzech Školy imrovizace používají mezinárodně uznávané techniky aplikované improvizace The Applied Improvisation. Přístup je založen na práci s chybou a nehodnocením, co je špatně.

Jsou jedinci, kteří to mají přirozeně v sobě a neřeší, když něco pokazí? Nebo je to jen otázka tréninku?
Samozřejmě existují lidé, kteří to mají snazší – většinou ti, které rodiče neučili, že chyba znamená konec světa. Ale i oni museli někde trénovat. Jde o to, co si v hlavě říkáme. Pokud si při každé chybě řeknu: „Jsem idiot, tohle se mi nemělo stát“, budu se cítit příšerně. Pokud si řeknu: „Ha! Tak tohle bylo zajímavý, co se z toho můžu naučit?“, můj mozek se začne soustředit na něco užitečného. A dobrá zpráva? To se dá natrénovat.

Jde to nějak zachránit, když se třeba v práci veřejně přeřekneme, špatně odpovíme na otázku nebo něco pokazíme?
Stoprocentně. Nejlepší způsob? Přiznat to s humorem. Když se v živém přenosu přeřeknete a místo „strategické rozhodnutí“ řeknete „tragické rozhodnutí“, tak nejlepší je hned dodat: „No, možná jsem to vlastně vystihl líp, než jsem chtěl.“ Většina trapasů přestane být trapná ve chvíli, kdy je přestaneme brát vážně.

Proč se někdy i po týdnech někteří lidé trápí jedním přešlapem, i když to ostatní dávno zapomněli? Máte na to nějakou fintu?
Protože si to přehrávají pořád dokola jako špatný film. Problém je, že nám ten film běží jen v naší hlavě, nikdo jiný už se na něj nedívá. Lidi mají dost svých starostí a na váš přešlap už dávno zapomněli. Moje rada? Když vás to bude znovu strašit, zkuste si představit, že by vám váš nejlepší kamarád řekl to samé: „Hele, omylem jsem na poradě místo budoucí projekty řekl budoucí problémy a teď se cítím jako úplnej blbec.“ Co byste mu odpověděli? Asi něco jako: „No a co? To je vtipný! Kašli na to.“ Tak proč tohle neříct i sami sobě?

Říká se, že chybami se člověk učí. Jak z nich mohou čtenáři deníku Metro vytěžit maximum a neztratit přitom motivaci?
Jde o to, jak se na chybu díváme. Pokud ji vidíme jako selhání, budeme se cítit mizerně. Pokud ji vidíme jako informaci, je to poklad. Můžeme si říct: „Super, teď už vím, že tohle nefunguje.“ Edison prý řekl: „Nezjistil jsem, jak vyrobit žárovku. Zjistil jsem tisíc způsobů, jak ji nevyrobit.“ A to je přesně ono.

Máte nějaký rychlý tip pro každého, kdo chce být v životě pohotovější a přestat se tolik stresovat chybami?
Ano, zkuste aplikovanou improvizaci. Ať už u nás v semestrálním či intenzivním kurzu, nebo jen tak v běžném životě. Udělejte schválně něco, co nemáte pod kontrolou. Běžte někam bez plánu, zkuste něco říct první, i když nevíte, co přesně. Tím, že si zvyknete na nepředvídatelnost, se z vás stane někdo, kdo umí rychle reagovat. A hlavně neberte sami sebe tak vážně. Protože čím víc se bojíme vypadat hloupě, tím větší šanci máme, že budeme vypadat hloupě!

Kurzy rétoriky a improvizace nabízejí i jiní Lektoři nezávislého vinohradského zážitkového Divadla Procity s vášní pro současnou dramatiku pořádají tréninky koncentrace a rozvoje kreativních schopností. Takzvané Improvkurzy mají rovněž podporovat práci v týmu a sebevědomý projev před publikem. Více na divadloprocity.cz.