Streamovací platforma Disney+ před pár dny oznámila, že bude v budoucnu nabízet i vertikální videa. Nemá jít ale o krátké klípky, které před lety v rámci upoutávkového experimentu servíroval konkurenční Netflix.
„Důvodů je hned několik. Lidé mají krátká videa rádi a koukají na ně klidně i na televizi, což považuji za naprostou zhůvěřilost. Spojitost to ovšem má především z důvodem číslo dvě, tedy že si u Disneyho udělali miliardovou smlouvu s OpenAI, která bude moct generovat všechny ty virtuální filmečky a klípky s jeho domovskými postavami. Závěrečnou plánovanou fází, v případě Disneyho se to dá označit za endgame, má být moment, kdy vám bude ta apka podobné kraviny vyrábět na míru,“ shrnuje Václav Rybář z webu moviezone.cz.
Vertikální dramata
„Osobní“ produkce vertikálních videí není podle Rybáře ani jeho kolegů tím, na co by se zvlášť těšili. Klasický filmový divák podle něj obvykle prahne spíše po širokoúhlém formátu. Rozmach TikToku a formátu shorts, který v nějaké podobě zahrnuje většina sociálních sítí, však vedl k něčemu ještě horšímu. Totiž ke vzniku takzvaných vertikálních dramat, tedy seriálů vytvářených i konzumovaných právě prostřednictvím mobilních telefonů.
Hrdina, nebo problémový idol? Film Štúr rozvířil emoce ještě před premiérou |
„Představte si telenovelu, kde se ale ti lidé snaží ještě mnohem míň, aby stihli natočit třicet minutových videí za měsíc. Obvykle jde o romantickou limonádu, která je ale šmrncnutá něčím extrémně absurdním. Takže ty věci se jmenují třeba CEO mafia boss versus Zombies. Triky jako z roku 2004. Finta je ovšem v tom, že je to třicetiminutový epos, který je uvolňovaný po minutách,“ vysvětluje Rybář.
V jednom dílu vertikálního dramatu se toho ale obvykle stává zatraceně hodně a pochopitelně končí otevřeně, takzvaným cliffhangerem. „Nakrmí vás třemi čtyřmi scénami a pak řeknou: Chcete vědět, jak to bylo dál? Tak nám zaplaťte dolar devadesát devět. Je to zběsilý koncept původem z Asie, který začíná frčet i v Americe. Dokonce jsem zjistil, že i na Ukrajině v krytech tyhle věci točí. A docela slušně si tím vydělávají,“ krčí rameny Rybář.
Umění vs. spotřeba
V Číně se takové seriály označují jako duanju (doslova mikrodrama či miniseriál). I zde jde o krátké příběhy, které tvoří desítky až stovky epizod dlouhých často jen jednu až dvě minuty, jejichž celková stopáž může připomínat klasickou seriálovou sezonu nebo film. To, zda je vertikální koukání opravdu budoucností masové filmové produkce, je však předmětem debat.
Proč jsou filmové triky ošklivější než dřív? Režisér Pirátů z Karibiku viní lenost a videoherní estetiku |
Odborníci i analytici se neshodují. Vertikální seriály mají sice obrovský potenciál pokrýt nový segment trhu a změnit způsob konzumace vizuálního obsahu, neznamená to však nutně, že klasické filmové formáty úplně zmizí. Může spíše dojít k soužití různých modelů. Klasického horizontálního filmu pro kina a televizní obrazovky a krátkých mobilních příběhů, které zaujmou jiný typ publika. Jedno je však jisté. Koukání na seriály na výšku se čím dál více normalizuje.
