Film, v němž byl hlavní hrdina přenesen do elektronické civilizace plné nástrah, se stal kultovním, ale nikdy nešlo o komerčně úspěšný film. Kvůli jeho neúspěchu dokonce studio Disney svého času na deset let upustilo od hraných produkcí.
Do kin letí třetí díl počítačové ságy – Tron: Ares s Jaredem Letem v hlavní roli. Prolomí sci-fi novinka finanční prokletí, které sérii provází? Podle mnohých filmových odborníků to momentálně vypadá, že spíše nikoliv.
O čem to bude?
Snímek Tron: Ares zavede diváky do budoucnosti, kde se digitální svět začíná prolínat s realitou. Sofistikovaný program Ares (Jared Leto) je vyslán z digitálního světa do skutečného na nebezpečnou misi – jde o první kontakt lidstva s umělou inteligencí. Na pozadí mistrovsky stylizované sci-fi výpravy známý režisér Joachim Ronning navazuje na odkaz předchozích filmů, když znovu uvádí do děje Jeffa Bridgese jako legendárního Kevina Flynna. Film dle slov českého distributora kombinuje akci, napětí a ikonický vizuál „Sítě“ s industriální atmosférou podpořenou hudbou od Nine Inch Nails, slibující svěží a drsnější reinterpretaci legendární ságy.
Kampaň/nekampaň
Pokud lze věřit věřejným zdrojům, pak za třetího Trona zaplatilo studio Disney bez započítání obvykle nezveřejňovaných vícenákladů spojených s marketingovou kampaní 170 milionů dolarů, tedy něco přes tři a půl miliardy korun. Je proto s podivem, že ani někteří vůbec nejvěrnější fanoušci série ještě před pár týdny vůbec netušili, že se do kin snímek chystá. Okolo nového Trona vládlo ještě donedávna podle mnohých až podezřelé ticho. Velké představení filmu navíc zásadně narušil skandál ústředního herce.
Nepohodlný skandál
Studio Disney má již několik měsíců při propagaci filmu obtížnou pozici. Jared Leto totiž v posledních měsících čelí obviněním ze sexuálního obtěžování, která podle některých médií sahají až do roku 2005. Jednat se mělo o celkem devět žen, přičemž některé z nich měly být v době útoků ještě nezletilé.
Studio tedy například v tuzemsku propaguje nového Trona mnohem méně, než by bylo obvyklé. Jedním z reprezentativních příkladů toho, kde se Leta při propagaci v USA zbavilo úplně, je červnové vydání tematických obálek časopisu Empire. To bylo, jak bývá obvyklé, plné exkluzivních oficiálních snímků z filmu a fanoušci si díky tomu mohli blíže prohlédnout vizuální styl celovečerní sci-fi novinky. Na materiálech však nápadně chyběl Leto. Místo něj v promo materiálech dominovala nová ženská postava jménem Athena, kterou hraje Jodie Turner-Smith.
Jak to celé dopadne?
Pokud jste viděli některou s posledních upoutávek a zaujala vás, patrně se podobně jako mnoho fanoušků těšíte na porcování policejních aut, blbnutí se stíhačkami, a především nástup hudebního doprovodu v podání Nine Inch Nails. V letošním přívalu disneyovské produkce vypadá Tron: Ares jako veskrze sympatická vizuální laskomina. Režisér Joachim Ronning říká, že tým počítačového studia Industrial Light & Magic přistoupil k Areovi jako ke svatému grálu počítačové grafiky. Tvrdí, že i v záplavě současných popcornových trháků nabídne snímek věci, jaké jsme ještě neviděli. Pohyby kamery mají být navržené tak, aby působily dojmem, že je ovládá stroj, a nikoliv člověk. Zároveň se má tedy nové pokračování výrazně dotýkat současných témat, především rostoucího vlivu umělé inteligence.
Pravidla dodržena?
Pokud chcete věřit propagačním řečem ze strany studia Disney, přihodíme vám závěrem ještě poslední dávku. Snímek má ctít tradici celé trilogie, přičemž tvůrci přinášejí realističtější vozidla nebo detailní rekvizity. Režisér Ronning pak tvrdí, že jde o jeden z nejtemnějších projektů, jaké kdy Disney natočilo, ale i přes temnější atmosféru zůstává jeho vyznění optimistické. Mohou technologie a člověk utvářet lepší budoucnost? To se dozvíme v kinech.
Jak to vidím jáNebylo to poprvé, co jsem nevyrazil do kina kvůli filmu. Tentokrát ale nešlo o rande, nýbrž o hudbu. Co by dlouholetý fanoušek Nine Inch Nails jsem si nemohl nechat ujít příležitost zažít jejich muziku v obřím kinosále IMAX. Přestože samotný film, a vlastně ani žánr, není mým šálkem kávy, po poslechu nedávno vydané novinky z dílny Trenta Reznora a Attica Rosse jsem byl zvědavý, čeho má být nová deska pozadím. A musím říct, že od prvních sekund projekce fungovalo spojení obrazu s muzikou fantasticky. Ano, začátek – stejně jako na desce – byl takový nejistý, disharmonie prvních zvuků mi před očima kreslila stejný otazník jako při poslechu na gauči, jen to teď viselo ve 3D před stejně disharmonickým obrazem. Postupně si ale mé oči i hlava zvykly a film mě pomalu pohlcoval. Děj se rozjížděl, efekty byly lepší a lepší, hudba skvěle gradovala, všechno do sebe pěkně zapadalo… Až najednou… smích! Co to bylo? Co to hraje? Co to tam dělá? Film, který vypadal, že už z předvídatelné linky neuhne, najednou nezvykle zpomalil a vyprodukoval vtip! A celkem dobrý! Souvisel s druhou mojí hudební láskou – Depeche Mode, kterou jsem si díky nečekané hudební vložce nakonec také užil. Padla tam skvěle. Na rozdíl od zmiňovaného vtipu, který se o kus dál pokusil stejný hrdina zrecyklovat. Tomáš Sladký Fikrle, grafik deníku Metro a magazínu Metro |




















