V čem se nejvíc liší toto album od těch předchozích?
Václav Hejda (bubeník): Určitě v kvalitě, ostrosti a tvrdosti zvuku a také v produkci.
Jakub Dostál (kytarista): Je to asi nejmodernější zvuk, co jsme zatím dokázali vyždímat z těch nahrávek.
Co si mám konkrétně představit o „tvrdším, ale čitelnějším zvuku“, který jste tentokrát zvolili s producentem Damiánem Kučerou?
Jakub Dostál: Děláme čistší bicí, trošku sterilnější, modernější, větší komprese a dáváme větší důraz na mastering (proces postprodukce zvukových nahrávek – pozn. red.).
Uvádíte, že tématem desky je víra v mnohých podobách. Bylo to od začátku jasné a promítali jste to pak do skladeb, nebo naopak to téma vykrystalizovalo samo?
Marie Dostálová (zpěvačka): Vykrystalizovalo to poté, co jsme vydali všechny singly a došlo nám, že víra je něco, co je všechny spojuje. Nejedná se ale o víru náboženskou, ale spíš víru sám v sebe, v lepší zítřky, lepší já a v celkově i ve víru v životní hodnoty.
Prozraďte, co vám vlastně pomáhá udržet si víru, ať už sami v sebe, nebo ve společnost? Marie Dostálová: U mě to jsou asi fanoušci.
Jakub Dostál: Ano, u mě taky, fanoušci, přátelé, rodina.
Marie Dostálová: A vlastně těch fanoušků nemusí být ani obrovské množství. Pro nás je důležité vidět, že to ty lidi baví a že jim to něco dává.
Jakub Dostál: To nám vždycky dává tu největší energii. Občas nám taky přijde nějaký hezký e-mail nebo komentář a to nám taky dělá obrovskou radost.
O vývoji kapely říkáte, že „nejhorší je zůstat stát na místě“. Jak si udržujete chuť se posouvat dál a přitom neztrácet to, co dělá Jamaron Jamaronem?
Václav Hejda: Pravidelné zkoušky. (smích)
Jakub Dostál: Chuť se posouvat dál… Já bych řekl, že to ani nejde – přestat se posouvat dál. Každým dalším singlem se snažíme být lepší a pečlivější. To jde vidět i na pódiové prezentaci, že když doděláme jeden projekt, který tu kapelu posune trochu dál, tak už řešíme, jak můžeme dělat zase něco líp, jak například podpořit ten zvuk na pódiu, co ještě zlepšit. Hlavně se tomu pořád věnovat a tím se posouvat pořád dál.
Václav Hejda: Vlastně si nedokážu představit, že se dá posouvat tím, že bychom se zastavili a nebo bychom dávali zpátečku. Přirozeně prostě chceme jít dál a dál.
Jakub Dostál: To je nejhorší, kdyby si člověk řekl, že tahle show byla úžasná, takovou bychom chtěli do konce života. Když už se připravuje nějaká velká show, tak musí být vždy o kus větší a lepší.
Ondřej Dostál (kytarista): Myslím, že je ještě brzy na to, abychom se zamysleli nad tím, jak dělat trvale udržitelný pád. (smích)
Marie Dostálová: Pro nás je důležité i poslouchat, samozřejmě kritickým uchem, názory lidí, co jsou v branži dlouho, rozumějí některým věcem líp než my. Prostě nezůstat zaprděný rocker a sedět si na své hromádce. (smích)
Jste nominovaní na Českého Slavíka, jehož vyhlášení proběhne 21. listopadu, v kategorii Objev roku. Kdy a jak jste se tu zprávu dozvěděli a jaká byla první reakce?
Ondřej Dostál: Mně volala produkce, když jsem seděl na obědě s dědečkem. A když jsem se to dozvěděl, tak říkám: Dědo, mám pro tebe novinu. Jsme nominovaný na Slavíka. A děda říká: Cože? Ale ne protože by se divil, ale protože mě neslyšel. (smích) A pak jsem to volal kapele a měli jsme velkou radost. Musím se přiznat, já jsem měl trošku přání a trošku i plán, že bych chtěl, aby se to stalo. A když jsme vyhráli Objev roku v Žebříku, tak jsem říkal, že další štace je Český Slavík, a tak doufám, že se to podaří.
Jakub Dostál: Já jsem tomu ze začátku nevěřil, nám i naše vydavatelství říkalo, že to je podezřelé.
Marie Dostálová: Já jsem tomu taky nevěřila…
Co vás teď čeká po vydání alba?
Václav Hejda: Před Forem Karlín, které nás čeká už 24. dubna 2026, máme naplánovanou pauzu. Ale samozřejmě si na čtyři měsíce nepůjdeme lehnout do postele, ale budeme stále ve studiu chystat něco nového.
Ondřej Dostál: Já teda poletím do Mexika.
Marie Dostálová: Já teda mezitím porodím. (smích) A po Foru nás čeká nadupané koncertní léto.
