Pro čtenáře proto, že lidí, pro které je jejich práce nejen zdrojem peněz, ale i posláním, není nikdy dost, pro Martina i proto, že se zbavil otázky „Kdy bude vaší respondentkou žena?“.
Helena Sováková a Martin Moravec na křtu. Tam oznámili, že pět korun z každého prodaného kusu půjde na Vojenský fond solidarity.
Hned bylo jasno
Co dělá psycholog tak nějak všichni tušíme a pravděpodobně máme nějaká očekávání, co by měl splňovat. Když ale Helena Sováková vešla do salonku jedné pražské restaurace, aniž by řekla slovo, hned jsem věděla, že ona splňuje všechno. Kromě toho, že je to krásná žena, z ní šel neuvěřitelný klid. Přesto jedna z prvních věcí, kterou nám řekla, byla: „I psychologové můžou padnout na dno, i já si to své zažila a měla jsem ty nejčernější myšlenky. Pomyslně jsem ležela na zemi a říkala si, jestli ještě někdy vstanu?!“ A myslím, že v tu chvíli nás několik novinářů, co jsme na tom workshopu byli, měla. Protože byla jednou z nás a protože tak poutavě vyprávěla i dál...
„Často jsem si říkala, jak by bylo skvělé kdybych vyhrála ve sportce, všechno tu nechala, sebrala se a odešla. To byl takový můj velký sen a já vyhrála...“ to nás všechny dost šokuje, ale vzápětí dodává: „... vyhrála jsem Martina a možnost napsat s ním tuto knihu, kde sdílím nejen své zážitky, ale také můžu mluvit otevřeně o věcech tak, jak jsou. Mohla jsem mluvit o lidech a hrdinech, kteří si to zaslouží,“ upřesnila.
Helena Sováková vydala knihu s Martinem Moravcem
Nejen od stolu
Ona totiž nebyla jenom psycholožkou, která by seděla někde v kanceláři a čekala, kdo z vojáků za ní v pracovní době přijde. Byla s nimi i v terénu. Celá kniha začíná vzpomínkou, jak ji v roce 2007 vysadili spolu s dalšími v Iráku, později byla i v Afghánistánu. Stejně jako my během několika minut, i drsní vojáci z ní tedy podle všeho měli pocit, že je jednou z nich.
Jestli si ze setkání s ní něco nesu v hlavě opravdu intenzivně, tak je to její několikrát důrazně zopakovaná věta: „Selhat nebo udělat chybu může každý. Je to příležitost! Třeba proto, že se dozvíme, že tudy cesta nevede.“ Podle svých slov byla i v armádě svědkem názorů, že chybovat prostě nelze „Ale já vždy trvala na tom, že i voják je přes všechen výcvik hlavně člověk,“ vzpomíná.
Jakkoliv to může znít jako největší klišé, debata, která se následně rozpoutala na workshopu, hovoří jenom o tom, jak silné je to téma. „Už od školy v sobě máme zakódované: Chyba, pětka, sedni si. V našem mozku je slovo chyba s obrovským minus, a když nám jej někdo řekne, stáhneme se,“ šla i ona sama po podstatě.
Helena Sováková vydala knihu s Martinem Moravcem
Co si táhnete v batohu?
Rozebrali jsme takto několik slov. To proto, že názorná ukázka spočívala i v tom, že si Helena Sováková přinesla s sebou velký maskáčový batoh. My měli hádat, kolik váží. Odhadovali jsme pouze podle jejího výrazu, abychom nakonec zjistili, že v tuto chvíli je plný jenom nafouknutých balonků, které nesly nápis toho, co nás v životě může tížit, nebo nad kterými se máme čas od času zamyslet. Jedním z toho bylo právě selhání, pak ale také sebevědomí, úzkost, zášť...
„Tento pomyslný batoh si na zádech neseme každý. Je důležité jednou za čas udělat inventuru toho, co v něm máme a kolik to váží. Často na sobě vidíme spíš to špatné, ale protikladem k tomu může být i sepsat si, co dobrého jsme za stejnou dobu dokázali,“ vyzve nás plukovnice. Tady na to není prostor, takže ještě chvíli pokračuje čas pro otázky a odpovědi. Z toho tu mám ještě velkým písmem poznamenané výroky „Jenom vy jste experti na svůj život“ a „Odpustit ještě neznamená zapomenout“. Doslova do písmene celé ty skoro dvě hodiny potvrzovala můj původní dojem. A střídavě jsme se všichni, včetně hlavní aktérky, dojímali.
Helena Sováková vydala knihu s Martinem Moravcem
Soudě podle toho, co všechno zajímavého jsem si poznamenala, a zdaleka se to do tohoto článku nevejde, soudím, že Martin Moravec na tom při sepisování knihy byl podobně. Ačkoli jsem si sama sobě řekla, že mě v knize plné vzpomínek zřejmě čeká mnoho smutného, mimo jiné třeba to, jak oznamovala smrt vojáků jejich rodinám, a že to bude kniha, kterou si nechám na čtení během Vánoc, nevydržela jsem to.
Helena Sováková minulý rok po dvaceti letech z armády odešla, nyní se věnuje tréninku manažerů či psychologické péči o sportovce.
Helena Sováková vydala knihu s Martinem Moravcem
Když jsem pak z workshopu směřovala procházkou na Václavské náměstí, abych viděla alespoň část slavnostního křtu nové knihy, dojala jsem se znovu. Řekněte, s kolika lidmi ze své bývalé práce jste v takovém kontaktu, že byste je pozvali na svůj velký okamžik, jakým takový křest je? A kolik lidí by přišlo? A jak rádi byste je viděli? Ji rádo vidělo tolik jejích bývalých kolegů, ať už v uniformách, nebo v civilu, že to jenom potvrzuje, že to nebyla žádná přetvářka před novináři. Že taková, jaká se nám prezentovala, skutečně v životě je. A já se na ty následující naše společné večery těším, protože navodit si trochu klidu a pohody je přesně to, co v dnešní době potřebujeme...
