Přírodovědec by řekl, že nejde o zázrak, ale o poruchu tvorby pigmentu. U albinismu se mluví o sníženém nebo chybějícím zbarvení. Jenže rybářská fantazie začíná právě tam, kde končí učebnicové vysvětlení. Když se mezi běžnými kapry, líny, pstruhy nebo sumci objeví bílý jedinec, nepůsobí jako náhoda. Vypadá jako znamení. Není divu, že se z takové ryby rychle stane místní celebrita, o které vědí i ti, kdo k vodě chodí jen na procházku.
Rybářka z Prahy ulovila vysněného albína. Na jedinou rybu čekala celé roky |
Nejtemnější pověra říká, že kdo albína zabije, do roka zemře. Nevypráví se většinou nahlas u výdejny povolenek, spíš potichu na hrázi, v hospodě po závodech nebo mezi staršími rybáři, kteří „něco pamatují“. Albín se v takovém podání stává poslem z hloubky, který nepatří na pánev ani do vezírku, má být vrácen vodě. Kdo ho zabije, jako by porušil starou smlouvu mezi člověkem a rybníkem.
Chcete štěstí? Pusťte ji
Jinde se na bílou rybu dívají příznivěji. Ulovit albína a pustit ho zpátky má přinést štěstí, čistý štít nebo velkou rybu v příští sezoně. Šupina z obyčejného kapra se u nás dává pod talíř kvůli hojnosti. Albínská ryba tento symbol jen zesiluje. Je vzácná, nápadná a křehká — přesně taková, aby se z ní stal talisman. Někteří rybáři by si ji ani nevyfotili déle, než je nutné, aby „neodnesla štěstí z vody“.
Sezona dravců začíná. Jediná přehlédnutá chyba vás může stát životní úlovek |
V českých poměrech k tomu přispívá i rybniční krajina sama. Jižní Čechy, Polabí nebo moravské nádrže nejsou jen hospodářské vody, ale místa příběhů. Mlžné ráno nad hladinou, ticho před záběrem a bílý hřbet pod splávkem udělají z biologické odchylky okamžik, na který se nezapomíná. Proto albín v rybářské řeči není jen ryba. Je to zkouška, jestli má člověk u vody ještě pokoru.
