Neziskový spolek Aignos, který založili dva mladí muži, si dává za cíl zaměřit se mimo jiné na školení učitelů i žáků napříč republikou. Podle nich je totiž důležité nebrat umělou inteligenci jako protivníka, nýbrž se učit s ní pracovat a pochopit ji. Jeden ze zakladatelů Aignosu Ondřej Hrách v rozhovoru pro deník Metro vysvětluje, co ho k založení projektu přivedlo, proč je vlastně důležité učit děti na školách o AI a co považuje za největší kámen úrazu ve spojitosti s umělou inteligencí.
Co vás k založení projektu Aignos přivedlo?
Aignos jsme rozjeli už v roce 2021, tedy o dost dřív, než se téma AI stalo tak populárním. Viděli jsme, jak obrovský potenciál AI má, a přesto se tomu tématu v českém vzdělávání téměř nikdo nevěnoval – tak jsme založili vlastní projekt.
Proč je důležité učit už děti na školách, jak pracovat s umělou inteligencí?
Protože ať se nám to líbí, nebo ne, systémy AI tu s námi zůstanou a budou mít silné dopady na společnost i jednotlivce. Abychom dokázali využít pozitivní potenciál a zároveň být odolní proti rizikům, potřebujeme získat nějaké znalosti a vlastní praktickou zkušenost. Jedním z aktuálních příkladů jsou takzvané deepfake videa, jež napodobují reálné osoby a „vkládají jim do úst“ něco, co nikdy neřekly. O rizicích se musí informovat nejen děti, ale všechny generace. Spousta lidí přitom vůbec netuší, co všechno už technologie dokážou.
Není jen jedna AI
|
Organizujete školení i pro pedagogy. S jakými nejčastějšími dotazy se setkáváte?
Učitele nejčastěji zajímá, jak mohou AI prakticky využít ve výuce a co dělat s tím, že AI používají i žáci. Před rokem se mnozí ptali, proč by je vůbec mělo téma AI zajímat, ale to dnes už většinou vysvětlovat nemusíme.
Co považujete za největší kámen úrazu v souvislosti s AI?
Určitě to, že téma je už tak široké a mnohovrstevnaté, že už není možné mu komplexně porozumět na všech rovinách. V médiích a na sociálních sítích se bohužel často objevují zjednodušující formulace či prohlášení, které mohou být z mého pohledu nebezpečné. Když se například technologičtí experti sebejistě vyjadřují k socioekonomickým otázkám AI, nepovažuju to za úplně ideální.
Dá se obecně říci, jak k systémům AI přistupují učitelé v jednotlivých regionech?
Z našich zkušeností rozhodně nelze zobecňovat na regiony nebo třeba města versus vesnice. Záleží spíš na konkrétních učitelích – a asi vůbec nejvíc na obecném přístupu vedení. Ten se však projevuje na mnohem více úrovních než jen u AI.
Jak o AI z vašich zkušeností přemýšlí mladí lidé?
Podobně jako starší generace – někdo je technologiím více otevřený a někdo je skeptičtější. My se na workshopech snažíme prosazovat informovaný kritický přístup: na základě informací a vlastních praktických zkušeností si uvědomit, v čem mně osobně AI může pomoct nyní a v budoucnu a v čem ne, jak s ní zodpovědně pracovat, a kde naopak leží rizika, na která si musíme dávat pozor.
