V pražském Museu Kampa si milovníci umění přijdou opakovaně na své. V nejbližší době tu ale končí hned tři výstavy, které by vám neměly uniknout. Jaké to jsou?
Pavel Reisenauer
Výstava, která končí 1. června, nabízí průřez tvorbou Pavla Reisenauera (1961–2024). K vidění na ní jsou nejen jeho ilustrace pro týdeník Respekt, ale hlavně jeho volná tvorba, která v tomto rozsahu nebyla dosud nikdy prezentována. Výstava byla domluvena ještě za života umělce, loni v únoru však nečekaně zemřel.
Pavel Reisenauer se ve své volné tvorbě věnoval nejen malbě a kresbě, ale také fotografii. Vystaven je rovněž soubor velkoformátových grafik, které vytvořil pro nakladatelství Divus, nebo jeho komiksy a ilustrace pro Lidové noviny a knižní nakladatele. S Respektem Pavel Reisenauer spolupracoval od začátku 90. let a jeho sžíravé kresby a karikatury, které týden co týden zdobily obálku, časopisu daly nezaměnitelnou tvář. Pro mnoho čtenářů bylo luštění Reisenauerových kreslených vtipů a nápaditých narážek v rubrice Minulý týden tím prvním, co si v novém čísle „přečetli“.
Své obrazy Reisenauer nikdy moc nevystavoval a s výstavou v Museu Kampa souhlasil jen díky naléhání svého přítele Petra Bielického, který byl iniciátorem celého projektu a spolu s historičkou umění Alenou Pomajzlovou se ujal role kurátora. Výstava si klade otázku, jaký byl vztah mezi Reisenauerovými „užitými“ kresbami a jeho malířskou tvorbou. Byly jeho obrazy jen vedlejší, jakkoli vnitřně motivovanou činností, pokusem vyrovnat se populárním novinovým ilustracím, nebo neprávem přehlíženým dílem?
Ladislava Gažiová: Čekání
O týden později, tedy 8. června, končí také výstava laureátky Ceny Medy Mládkové za rok 2024 Ladislavy Gažiové Čekání. Exhibice v prostoru takzvané Konírny představuje autorčiny charakteristické malby sprejem převážně z posledního roku. Ladislava Gažiová (nar. 1981) pochází ze Spišské Nové Vsi na Slovensku, již více než dvacet let žije a pracuje v Praze. Je absolventkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, ateliéru Jiřího Davida, a několik semestrů studovala také u Vladimíra Skrepla na pražské akademii.
Ladislava Gažiová je držitelkou Ceny Medy Mládkové za rok 2024.
V září 2024 se po Evě Koťátkové stala druhou laureátkou Ceny Medy Mládkové, která je určena pro výrazné autory střední generace. „Odborná porota složená z nezávislých odborníků a zástupců musea ocenila osobitost jejího malířského projevu i schopnost prostřednictvím svých obrazů i kurátorské praxe otevírat důležitá společenská témata,“ vysvětluje ředitel Musea Kampa Jan Smetana.
První samostatnou výstavu Gažiová měla na podzim 2005 v pražské Entrance Gallery. V roce 2008, ve stejném roce, kdy absolvovala, získala tehdy nově ustavenou Cenu kritiky za mladou malbu. Z její kurátorské a výzkumné praxe lze připomenout výstavu O kosmos hino kalo (Vesmír je černý) v Moravské galerii v Brně na přelomu let 2017/2018 nebo projekt Manuš znamená člověk v Kunsthalle Wien v roce 2021.
Výstava Čekání je autorčinou první samostatnou malířskou přehlídkou po devíti letech.
Sophie Curtil, Miloš Cvach: Harmonie protikladů
Doposud největší společná přehlídka dvou umělců spojených životem a tvorbou – původem českého sochaře, kreslíře a grafika Miloše Cvacha (nar. 1945) a francouzské malířky a grafičky Sophie Curtil (nar. 1949) – v Museu Kampa mapuje tvůrčí cesty těchto manželů. Výstava s názvem Harmonie protikladů bude ke zhlédnutí pouze do 15. června.
Sophie Curtil, Miloš Cvach: Harmonie protikladů
Tvorba Sophie Curtil a Miloše Cvacha představuje stabilní hodnotu spirituálního přístupu ve výtvarném umění posledních pěti desetiletí v kontextu českého i mezinárodního umění. V prvním sále je naznačen paralelní vývoj jejich rané tvorby, kdy oba autoři žijící společně od roku 1973 v Paříži opustili pod vlivem minimalismu figurativní zobrazování a zvolili jazyk geometrické abstrakce, v němž tvar zastává stejný význam jako barva. Druhý sál je místem pro konfrontaci jejich práce od poloviny osmdesátých let, kdy oba dozráli ke svému charakteristickému výrazu. Jeho podstata je založena na citlivém pozorování krajiny a města, na zkoumání jejich vnitřních zákonitostí a schopnosti přetlumočit je výtvarnou zkratkou do výmluvné vizuální metafory.
Navzdory formálním podobnostem má tvorba obou umělců rozdílná východiska i poselství. V tvarosloví jejich děl se odráží symbolika základních elementů – země, vody, vzduchu a ohně, jejichž souzvuk tvoří věčně pulzující harmonii protikladných principů.
