V posledních letech roste v Česku i poptávka po psychoterapii. Připomínáme si Světový den duševního zdraví

Desátého října nemá pouze svátek Marina a Marin ani není jen pátek. 10. října si celý svět také připomíná Světový den duševního zdraví. Letos se zaměřuje na téma, které rezonuje napříč kontinenty i společenskými vrstvami. Přesný název zní jako přístup ke službám: duševní zdraví v katastrofách a mimořádných událostech.

Podle Světové federace pro duševní zdraví (WFMH) a Světové zdravotnické organizace (WHO) je právě v době krizí zásadní zajistit lidem nejen materiální, ale také psychosociální podporu, a to od první pomoci až po dlouhodobou péči a obnovu komunit.

Rovnováha narušená krizí

Katastrofy a mimořádné události, ať už přírodní, technologické, nebo společenské, dokážou během okamžiku narušit běžné fungování rodin, obcí i celých států. Zasažené osoby se často potýkají s úzkostí, poruchami spánku, posttraumatickými obtížemi či zhoršením již existujících onemocnění. Přestože právě v těchto chvílích bývá duševní zdraví nejvíce ohroženo, přístup k odborným službám bývá často omezený nebo zcela přerušený. „Jak nás katastrofy a mimořádné události zasahují na duševním zdraví? A mají lidé dostatečný přístup ke službám, které by jim pomohly?“ ptá se prezident WFMH Tsuyoshi Akiyama. Jeho otázka vystihuje podstatu letošního tématu – upozornit na nutnost včasné, dostupné a koordinované péče pro ty, jejichž psychická rovnováha byla narušena krizí.

Klíčové je zajištění bezpečí

Zpráva WFMH z letošního roku uvádí, že téměř všechny osoby zasažené katastrofou, válečným konfliktem či humanitární krizí zažijí psychologický distres. U většiny se stav postupně zlepší, ale přibližně jedna z pěti osob rozvine závažnější poruchu, jako je deprese, úzkost, posttraumatická stresová porucha, bipolární porucha nebo schizofrenie.

Základním krokem je proto podle Státního zdravotního ústavu zajištění bezpečí, základních potřeb a ověřených informací, na které navazuje psychologická první pomoc, sociální opora a kontinuita péče prostřednictvím propojených a dostupných služeb.

Téma letošního Světového dne duševního zdraví tak znovu připomíná, že péče o duševní zdraví není luxus, ale základní lidská potřeba, a to nejen v časech krizí, ale i v běžném životě. Dlouhodobým problémem v Česku však zůstává dostupnost odborné pomoci.

Dlouhé čekací lhůty, tabu a zbytečné hospitalizace

Na nedostatečné kapacity v oblasti duševního zdraví upozorňuje psychiatr Matěj Kasal, podle něhož představuje situace zásadní systémové selhání. „V posledních letech pozorujeme nárůst hospitalizací. Část z nich by bylo možné zachytit dříve včasnou ambulantní pomocí,“ říká. Podle Kasala mohou dlouhé čekací lhůty na odbornou pomoc mít pro pacienty fatální následky. „Jeden z největších paradoxů spatřuji v tom, že urgentní fyzické potíže jsou běžně ošetřeny v rámci hodin, zatímco člověk v akutní psychické krizi často čeká na pomoc týdny až měsíce. Není to výčitka směrem k jiným oborům, ale realita, která volá po změně,“ dodává. Podle něj psychická bolest není méněcenná, jen ji neumíme dobře měřit a často ji nedokážeme pochopit.

Kasal zároveň poukazuje na to, že lidé se často ostýchají svěřit svému praktickému lékaři nebo blízkému okolí. Bojí se nepochopení či odsouzení, a tak na pomoc čekají, dokud není pozdě.

„Neřešené duševní potíže jsou jako špatně izolovaná střecha, kam pomalu prosakuje voda. Zpočátku si člověk všimne vlhkého místa, ale pokud problém ignoruje, nakonec může spadnout celý kus stropu.“

Podle jeho slov také přibývá zbytečných hospitalizací, zejména mezi mladými lidmi, kteří často nevědí, kam se obrátit o pomoc. Řešením může být včasná ambulantní péče, dostupnější krizová intervence a lepší návaznost služeb, ale také využívání digitálních nástrojů.

On-line terapie jako šance na dostupnější péči

V posledních letech roste v Česku i poptávka po psychoterapii. Podle České asociace pro psychoterapii až 79 procent terapeutů a terapeutek pozoruje meziroční zvýšení zájmu o své služby. Kapacity systému na tento růst však zatím nedokážou reagovat, a tak je pro mnoho lidí pravidelná péče o duševní zdraví stále finančně či geograficky nedostupná.

První sezení jsou klíčová

Významnou roli proto začíná hrát on-line psychoterapie, která umožňuje kontakt s odborníkem bez ohledu na lokalitu. Bourá bariéry spojené s nedostatkem času, pohybovým omezením či stigmatem, které duševní zdraví často provází. Česká on-line psychoterapie přitom patří mezi evropskou špičku – pokud klient v terapii pokračuje, má s tuzemskými odborníky velkou šanci na skutečné zlepšení. Jenže právě v tom je problém. Podle dat platformy Hedepy až 37 procent klientů přestává po prvním sezení a tím ukončuje cestu k efektivní pomoci. Výzkum založený na dotazníku osobních změn (Q-PC) ukazuje, že klienti, kteří absolvují alespoň pět sezení, mají více než čtyřnásobně vyšší šanci na zlepšení.

„Sledujeme, že terapeuti se někdy zdráhají otevírat s klienty téma pokračování terapie. Mají obavu, aby to nevypadalo, že na klienta tlačí, a tak se raději nedohodnou na dalším postupu. Jenže právě tehdy vzniká největší riziko, že klient terapii ukončí,“ vysvětluje Žaneta Krčilová, spoluzakladatelka platformy Hedepy.

Podle psychoterapeuta Petra Doležala, externího supervizora a odborníka na měření dopadů terapie, je právě prvních několik sezení klíčových. „Nejvyšší míra takzvaného drop-outu je po prvním sezení a právě to, co se odehraje v prvních třech sezeních, zásadně ovlivňuje výsledek celé terapie,“ říká Doležal.

Čeští terapeuti jsou na špici

Drop-out je situace, kdy klient přestane chodit na terapii dříve, než by bylo odborně vhodné. Čeští terapeuti přitom podle mezinárodního srovnání výsledků dotazníku patří k nejefektivnějším v Evropě. Pokud se podaří navázat terapeutický vztah, Česko je v úspěšnosti na prvním místě. Myšlenku smysluplného zacházení s vlastním utrpením do kontextu Světového dne duševního zdraví vnáší i rakouský psychiatr Viktor E. Frankl. „Když už nemůžeme změnit situaci, jsme vyzváni změnit sami sebe,“ říká Frankl.