Pod ocasem. U muzea. U koně. Takhle si domlouvají Pražané schůzky a všichni automaticky vědí, že se hovoří o Václavském náměstí.
Málokterého obyvatele hlavního města České republiky napadne, že to „jeho“ slavné náměstí není u nás jediné. Pravdou ale je, že zbylá prostranství se stejným názvem tak proslulá nejsou. Když se hovoří o tom, že se něco událo na Václaváku, tak i mimopražské napadne, že se asi mluví o Praze.
Kolem dokola
Svatováclavských náměstí je v Česku víc. Ve velkých i menších městech. Postrádá ho ale například Ostrava či Brno, nenajdete ho ani v Českých Budějovicích, kde by chtěl, jak praví Cimrman, žít každý.
Litoměřice. Barokní kostel z 18. století na zdejším Václavské náměstí je samozřejmě zasvěcen svatému Václavovi.
To v Praze se jmenovalo původně Koňský trh, zmínky pocházejí už ze 14. století. Vydrželo mu to až do roku 1848, kdy vlastenec a novinář Karel Havlíček Borovský přišel se současným jménem. Úředně není pražský Václavák náměstím, ale ulicí, protože domovní číslování tu najdete ne kolem dokola, ale odshora dolů. Levá strana je lichá, pravá sudá. Takže „obyčejná“ ulice, byť hodně slavná.
Také Karlovým náměstím se nemůže pyšnit jenom Praha, byť to její je se svými více než osmi hektary nejrozlehlejší jak u nás, tak se řadí i k největším v Evropě. Podobný rynek s Karlovým jménem mají také v Kolíně, v Roudnici nad Labem, Třebíči a v Náchodě.
