Dvacátá léta 21. století si už nevystačí se starým pojmenováváním. Eko hitem poslední doby se stal obrat „re-use“ centrum. Poprvé jsme ho slyšeli v roce 2016 a pro ty, kterým angličtina moc neříká, by se tomuto odkladišti starých, ale stále ještě potřebných předmětů dalo po česku říkat Centrum opakovaného použití.
Západ České republiky je nepopsaná mapa
Pokud se podíváte na mapu re-use center v České republice, kupodivu čím dál na východ, tím je pokrytí větší. Spustíte-li čáru od Šluknovského výběžku přes západní okraj hlavního města dolů k Českým Budějovicím, najdete na západ od ní jen čtyři taková centra, kam lze donést cokoli, co už v domácnosti nevyužijete a kde si lze za levný peníz domácnost zase dovybavit.
Naopak mezi premianty se v Česku řadí oba východočeské kraje, v Pardubickém i Královéhradeckém jich je sedm. Což je jen o dvě méně, než jich má v současnosti hlavní město. „Vedení města nyní schválilo další rozvoj projektu re-use v Hradci Králové, jehož cílem je předcházení vzniku odpadu, který by jinak skončil v recyklační lince nebo na skládce,“ říká ředitel Hradeckých služeb Martin Hušek.
Cirkulují
|
Z re-use knih profitují i ve vazební věznici
Rozšíření přichází po roce a měsíci úspěšného fungování dobročinného obchodu v Kotěrově ulici. V novém re-use centru v Divišově ulici nabídnou možnost přinést a naopak si odnést především domácí elektrospotřebiče a nábytek. „První návštěvníci sem budou moci vkročit na začátku listopadu,“ dodává Hušek. Re-use systém i v rámci sběrných dvorů provozuje město už pátým rokem. „I když se pak věci prodávají za zlomek ceny, z jejich výtěžku jsme vybrali už přes 1,2 milionu korun,“ říká Lukáš Řádek, náměstek primátorky pro oblast rozvoje města. Finance slouží pro služby městských lesů například při výsadbě nové zeleně. Knihy, které lidé do re-use hradeckých center nosí, se kromě dalšího prodeje dostávají například i do královéhradecké vazební věznice.
Opravitelnost namísto jednorázového použití
Re-use centra zažívají rozvoj i proto, že nejen u nás, ale i v rámci celé Evropské unie sílí snaha po tom, aby hlavně technické věci nebyly jen na jedno použití. Opravitelnost se stala součástí nových nařízení Evropské komise.
Nová pravidla, která schválil Evropský parlament letos na jaře, nařizují výrobcům poskytovat opravu výrobku za přiměřenou dobu a náklady a informovat spotřebitele o jejich právech na opravu.
„U zboží opraveného v rámci záruky se navíc o jeden rok zákonná záruka prodlouží, což pro spotřebitele představuje další motivaci k tomu, aby se místo koupení nového výrobku rozhodli pro opravu,“ stojí v informacích k novým pravidlům.
Výrobci budou muset za přiměřenou cenu poskytovat náhradní díly a nástroje a nebudou smět používat smluvní doložky nebo hardwarová či softwarová řešení, které by opravu ztěžovaly. Zejména nebudou smět bránit využívání náhradních dílů z druhé ruky či 3D tiskáren od nezávislých opravářů ani odmítnout opravu výrobku čistě z ekonomických důvodů nebo protože byl výrobek již dříve opraven někým jiným.
Jsme nešikovní, neumíme věcem prodlužovat život
Jak ovšem vyplývá z průzkumu, který před rokem zpracovala Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně, většina lidí u nás stále neví o existenci re-use center, nebo netuší, k čemu slouží. „Osobně je navštívilo jen sedm procent respondentů,“ uvádí se v průzkumu. I když se rádi chlubíme, že jsme národ kutilů a „Přemků Podlahů“, scházejí většině z nás praktické dovednosti a také čas, jak prodloužit věcem životnost. „Situace je svým způsobem obdobná jako na počátku devadesátých let minulého století v oblasti recyklace nebo před pár lety s plýtváním potravinami,“ vysvětluje Michal Nedělka, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Za starých časů
|