Historicky první trasou se tedy neprojdeme, můžeme ale vzít zavděk druhou nejstarší. Kde ji najdeme?
Dojeďte do Berouna a vydejte se po červené značce přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn. Když budete dobře hledat, možná tam ještě někde objevíte pozůstatky původních značek.
Jak je bezpečně odhalím?
Byly větší než ty dnešní. Uprostřed měly červený pás vysoký 10 centimetrů a kolem něj nahoře a dole pásy bílé barvy vysoké čtyři centimetry. S těmito značkami se každopádně můžete setkat na obnovené části původní trasy ze Štěchovic, která je vybavena i replikami původních orientačních tabulek.
Zprvu byly všechny turistické značky jednotně červené. Kdy a proč do palety přibyly žlutá, zelená a modrá?
Na modrou došlo už začátkem 20. století, na zelenou a žlutou v roce 1916. Důvod byl nabíledni: na mnoha místech se křižovaly trasy značené červenou barvou a v méně navštěvovaných oblastech často chyběly na rozcestích tehdy užívané turistické orientační tabulky. Bez map se značenými trasami tak bylo obtížné určit správný směr.
Mimochodem, proč se na českých cestách řídíme kilometrovými údaji, a ne časovými, jež využívají třeba na Slovensku a které jsou zvlášť v horských terénech použitelnější a logičtější?
Krajina v Česku nemá žádné vysoké hory, vzhledem k členitosti terénu není většinou rozdíl, kterým směrem jdeme. No a pokud už lidé vyrazí na nějakou túru třeba na Sněžku nebo Lysou horu, počítají s tím, že je čeká větší stoupání. Na Slovensku je situace jiná, horské oblasti jsou výrazně členitější a náročnější.
Přesto – nevedly se o změně systému v minulosti debaty?
To ano, ještě v období Československa. Zvažovala se právě i možnost uvádět v Čechách na směrovkách údaje o vzdálenosti v hodinách a minutách. Nakonec se od této varianty, která by znamenala výměnu několika desítek tisíc směrovek, ustoupilo.
Jak je to se zbrusu novými turistickými trasami? Kolik jich ročně vzniká? A kolik zaniká?
Síť turistických značených tras je nyní poměrně stabilní. Každý rok se rodí asi 200 kilometrů nových tras, přibližně stejný počet je zase zrušen. V letošním roce vzniknou některé nové trasy v Brdech a naopak zanikly trasy na okraji vojenského újezdu Boletice. Aktuálně máme již několik let v Česku kolem 44 tisíc kilometrů pěších tras.
Svatojanské proudy, nejstarší typ turistického značení
Co mohu třeba já udělat pro to, aby taková trasa mohla vzniknout?
Zřizování nových tras a změny ve vedení tras stávajících mají v kompetenci naše krajské komise značení. Návrh na zřízení nové trasy může předložit v podstatě kdokoli. Vždy je nejlepší konzultovat s naší krajskou komisí značení změnu trasy nebo zřízení nové trasy již ve fázi záměru vyznačení nové trasy. Mnohdy se totiž ukazuje, že záměr není z pohledu značení trasy a jejího zařazení do stávající sítě tras uskutečnitelný.
A jak mohu reklamovat značení, které je nepřesné nebo zmatečné?
Pokud na cestách narazíte na problémy, je možno je nahlásit na náš webový portál turistickeznaceni.cz, kde stačí vyplnit jednoduchý formulář a stručně popsat zjištěnou závadu. Informace se takhle nejrychleji dostanou k našim značkařům v daném místě a následně můžeme zajistit nápravu.
Jak často se značky přemalovávají, obnovují? Jak náročná je údržba stávajících tras a co obnáší?
Každoročně je plánována revitalizace třetiny, přibližně 15 tisíc kilometrů všech vyznačených pěších turistických tras na území celého Česka. Zahrnuje to obnovu pásových značek na trase, doplnění značek v místech obtížné orientace, zprůchodnění zarostlých úseků tras a kontrolu stavu informačních prvků na trase – směrovky, tabulky, směrovníky, stojany, venkovní turistické mapy. Podle zjištěného stavu informačního systému jsou pak objednávány směrovky a tabulky k jejich doplnění a výměně a organizována mimořádná údržba nosných prvků, jako jsou směrovníky a stojany pro mapy.
Jak náročná cesta na značkaře čeká?
Dvojice značkařů zvládne během jednoho dne provést dle plánu obnovu značení na úseku trasy v délce čtyř až sedmi kilometrů podle členitosti terénu a náročnosti značení trasy. Výrazně obtížnější je značení trasy vedoucí po lesní pěšině, kde je velká hustota značek, a méně náročné je značení na lesních a polních cestách s minimem křižujících cest a odboček.
Zrovna teď o víkendu jsem se v Ďáblickém háji setkal se značením, kde pod modrou značkou následovaly žlutá a zelená. Tyto dvě značky ale byly naznačeny písmeny „zl“ a „z“. Došla trasérovi barva, nebo to má jiný podtext?
Značkaři vždy obnovují jednu trasu a jednu barvu. Protože jsou ale někdy trasy vedeny v souběhu s jinými trasami, je na takovém úseku nutno malovat značky všech procházejících tras v takzvaném závazném tvaru. Pokud značkař nemá barvu pro trasy, které jdou s obnovovanou trasou v souběhu, může novou značku pojmout tak, že namaluje bílé pásy pro všechny trasy, vedoucí barvu jen pro svou trasu a do pruhů pro barvy dalších tras napíše bílou barvou počáteční písmeno příslušné barvy – C = červená, M = modrá, Z = zelená a ZL = žlutá.
Po celém světě
|
