Zabavili nám ve třicetileté válce Ďáblovu bibli, mají Žižkův meč, jsou bohatí a jezdí k nám pít levný alkohol. Řeč je o Švédech. Historické artefakty sice nevrátili, zato zálohují aluminiové plechovky od nápojů už čtyřicet let. O deset let později k tomu přidali i petky. Dokonce se v této zemi zaběhl prodej se zálohou a zpětný odběr obalů natolik, že snížili zálohu. U velkých petek ze čtyř švédských korun na dvě, u menších plastových lahví a plechovek ze dvou na jednu. Katarina Lundellová, marketingová manažerka společnosti Returpack/Pantamera, správce zálohového systému, nastoupila do firmy v roce 1985. „Cena za zálohu se snížila i proto, že se zálohování stalo samozřejmostí, jsme na to hrdí,“ konstatuje Katarina. Ohleduplnost k okolí a přírodě je ve Švédsku, dalo by se říci, v DNA její populace.
V Česku je návrh zákona v parlamentu a čeká se, jak to dopadne. Zatím je to jen válka pro a protiargumentů. „Slováci konstatovali, že z národních parků zmizelo pětadevadesát procent plastových lahví a plechovek,“ říká Luftia Miňovská, mluvčí Mattoni a současně zástupkyně platformy Zálohujme, která už téměř dekádu usiluje, abychom v tomto směru nakonec nebyli poslední nejen v Evropské unii, ale i v celé Evropě.
Máte na výběr, buď peníze, nebo charita
Deník Metro měl již podruhé během dvou let možnost nahlédnout do zálohového zákulisí. Před rokem na Slovensku, kde dokázali celý systém uvést do provozu rok od jeho schválení v parlamentu. Ve Švédsku to od posvěcení v roce 1982 trvalo roky dva. Ale skandinávská země byla první na světě, která to zavedla celoplošně v rámci celého státu. Už předtím se sice v malém regionálním měřítku pokoušeli o totéž ve Spojených státech, ale neúspěšně.
Co nás čeká?
|
Švédský model, který například s malými nuancemi okopírovali u sousedů na Slovensku, prošel za čtyřicet let velkým vývojem. Nejen co do zpracování na moderních linkách přímo v Norrköpingu, kde správce zálohového systému sídlí. Výrazně se do něho promítly moderní digitální technologie. Obaly totiž není nutné vracet jen v obchodech, ať již super, či hypermarketech a dalších provozovnách, ale vlastně i v restauracích a všude tam, kde se prodávají nápoje v uvedených druzích obalů. Nikomu to nevadí.
Oblíbená místa jsou zdejší obdoby našich sběrných dvorů. Tato centra bývají vybavená kontejnery na jednotlivý recyklovatelný odpad (ve Švédsku se například separují i obálky, protože mají na sobě lepidlo) a současně tu jsou i automaty na petky a plechovky. Ty najdete také tam, kde není v dosahu obchod nebo restaurace. Jedná se o stejný stroj, jaký bývá v obchodě, jen vzhledově připomíná náš velký výdejní box pro e-shopy. Nasypete pytel do stroje najednou, čidla vyhodí nevyhovující obal a sám roztřídí plechovky i plastové lahve do příslušných nádob. Na displeji naskočí, kolik korun dostanete zpět. Buď si zvolíte peníze, a v takovém případě můžete kupon uplatnit v kterékoli prodejně, jinak se peníze utrácejí tam, kde jste obal vrátili. Nebo ťuknete na symbol některé z charit a částka poputuje k ní.
Denně přijede do recyklačního centra kolem 30 kamionů. Každý sem přiveze 106 krychlových metrů petek a 60 kubíků plechovek.
Po zemi jsou k dispozici i držáky na plechovky a lahve, kam je můžete odložit, aby mohly skončit ve výkupu. Předpokládá se, že ze stojanů si je pak vezmou především méně movití obyvatelé.
Není to odpad, je to potřebná surovina
A kam je budeme dávat, proboha? Jeden ze zásadních českých argumentů, proč se zálohování uvedených obalů vyhnout. To budeme doma zavalení petkami a plechovkami? Místo se najde a dosvědčuje to třeba i Erik Ebbeson, client manažer Returpacku, stejně jako Jitka Vykopalová, Češka žijící ve Švédsku už 28 let, nebo Vojtěch Vosecký, cirkulární ekonom, ten žije i se svou švédskou rodinou v zemi čtyři roky.
„Je to nějakých sedmdesát až sto obalů všeho druhu za měsíc, obchody máme nedaleko, takže to není problém odnést častěji, ukládáme to nejčastěji pod kuchyňskou linku, lidé to dávají i do pytlů a nechávají doma v šatně nebo v garáži,“ potvrzují všichni své zkušenosti.
Patrný je ve Švédsku náhled na celou problematiku. „Plastová lahev, hliníková plechovka, ale i další druhy obalů a surovin nechápeme jako odpad. Je to pro nás surovina,“ zdůrazňuje Katarina Lundellová.
