Závěr druhé sezony nyní dokoukáváme na zmiňované „jablíčkové“ platformě, a já si kladu otázku, zda se vysoko nastavenou laťku první řadou podařilo udržet. A zároveň si odpovídám, že ano. Velký problém vidím pouze v tom, že si tvůrci evidentně to nejlepší s knižních předloh nechávají na potom a divákovi servírují stále pouze rozpracované náměty z první knihy.
Děj je kvůli tomu pomalý až běda a věřím, že zejména v druhé polovině aktuální série tenhle styl některé diváky od sledování úplně odradil. I tak ale samozřejmě druhé Silo nesmělo chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Reparát, který milujeme
Pro Apple TV+ byla po slabé Nadaci první řada Sila před časem něčím jako reparátem na poli adaptací obřích knižních sci-fi ság. Dílo spisovatelského velikána Isaaca Asimova, respektive jeho v mých očích naprosto dokonalé knižní sáze jak o robotech, tak o vzdálených světech budoucnosti ovládaných takzvanými Nadacemi, se neadaptuje snadno. Kdyby ano, dělalo by to mnohem více tvůrců. Seroš Nadace proto logicky ani nemohl na plné čáře uspět.
Se Silem, které je mnohem komornější, je situace trošku jiná. Pokud se dá soudit z reakcí fandů „na internetech“, a také čtenářů předloh Hugha Howeye v mém okolí, televizní zpracování Sila nikoho nijak zvlášť nepopudilo. Právě naopak. Tvůrcům se podařilo mistrně propojit lákavé ingredience, které fungovaly a fungují například v seriálové a filmové Duně, Ledové arše, Ztracených či postapo pecce Fallout, která vznikla později. Divákům byl servírován podmanivě a napínavě vyprávěný příběh, který, přestože se odehrává pod zemí, v rámci možností (a okleštěného rozpočtu) dobře vypadal a hlavně šlapal. Budování světa, jeho vnitřní intriky a nejrůznější vraždy diváka do příběhu postupně vtáhly, a to tak důkladně, že se mu jen obtížně čekalo na zveřejnění dalšího dílu.
Procházka a její následky
Na konci první řady hlavní tvrdohlavá postava s tváří charismatické Švédky Rebeccy Ferguson brzy zjišťuje, že je příroda venku skutečně neobyvatelná a každý, kdo vyleze na povrch, skutečně brzy zemře. A také že je její rodné Silo jen jedním z mnoha. Její štěstí ale spočívá v tom, že páska, kterou je její skafandr zajištěn proti průniku toxických látek, je kvalitnější, než u jejích předchůdců. Tento fakt má za následek dvě věci, kolem kterých se točí děj celé druhé řady. Juliette se podaří dostat se do sousedního a zdánlivě zcela pustého Sila, kde následně prožívá, jak to napsat kulantně, všelijaká dobrodružství. Mimo jiné tu zažije dekompresy z ne úplně standardního potápění, několikrát se zraní a konverzace, jichž se tu účastní, jsou rovněž samostatnou kapitolou.
Veselo je i v původním Silu. Všichni totiž viděli, jak Juliette nejen nevyčistila čočku venkovní kamery, kterou podzemáci pozorují z jídelny svět venku, ale také živá a zdravá zašla za horizont. Co se tedy děje dál? Ve spodních patrech se začne plánovat revoluce. A aby se starostovi a spol. podařilo všechny v Silu udržet na svých místech, je potřeba pořádná dávka strategie a lstivosti. Ještěže tu kdysi byli bájní zakladatelé, kteří na všechny eventuality pamatovali. I když, jak se to vezme..
Málo muziky
Tvůrci se v druhé sérii snaží v divácích vyvolávat beznaděj. A to se jim daří. Děje se tak ale poněkud jinak, než jak by asi chtěli. Osobně rozumím tomu, proč nemůže mít postava Rebeccy Ferguson více prostoru, proč se neustále kecá a málo dělá, i proč ke konci řady přibývá vaty a balastu. Důvod je prostý, scénáristé patrně nedostali možnost dovyprávět v druhé řadě děj alespoň první knížky, což má za následek vaření z vody. Je to trošku škoda. Obzvlášť v případě tak skvělého seriálu, jakým Silo je. A jakým by ještě mohlo být.
Silo
|