Z tradičního vyhlášení filmových Českých lvů si nejvíce sošek dle očekávání odnesly oblíbené Vlny od Jiřího Mádla, které vyhrály i v kategorii nejlepší film. Dobové drama z období počátků okupace se tím zařadilo do velmi úzké společnosti. Vlny totiž zároveň okupují první místo v žebříčku návštěvnosti českých kin za loňský rok. Za dobu existence Lva se stalo teprve potřetí, aby se u jednoho filmu sešla obě vítězství.
Český lev vznikl v roce 1993 v reakci na náhlou různorodost žánrů a filmových postupů pod společností Vachler Art Company. I když se kategorie od té doby proměnily, logicky nejprestižnější z nich je nejlepší film. Akademici složení z filmových profesionálů hodnotí tituly na základě kritérií, která se dají obtížně postihnout.
Stejně jako u Oscarů jsou i porotci Českého lva především profesionálové, kteří zastávají různé názorové pozice, odlišné preference a značný vliv má samotná vzájemná diskuse. Roli hraje i to, kolik filmů porotci vidí, tedy kolik jich daný rok vznikne. O to hůře se vítězství kandidáta odhaduje a jejich preference se kupodivu často rozcházejí s preferencemi diváků.
Svěrák a Menzel
Snímky ověnčené cenou za nejlepší film se často nedostanou ani do první pětky nejnavštěvovanějších počinů za propíraný ročník. Ze 31 oceněných snímků se jich tam dostalo všehovšudy šest a jen tři počiny se staly nejnavštěvovanějším filmem v českých kinech za daný rok. Z hraných titulů si tuto pozici obhájil kromě letošních Vln také Kolja Jana Svěráka a Obsluhoval jsem anglického krále Jiřího Menzela. Podařilo se to ovšem také jednomu dokumentárnímu zástupci, jehož tedy na tento krátký seznam také přidáme.
Vystoupit z komfortní zóny
Všechny tři celovečerní počiny, které to vyhrály u obou skupin, tedy diváků i odborníků, se řadí mezi historická dramata, na jejichž popředí dochází k osobnímu růstu. Ten je často urychlený právě společenskými změnami, které se dějí okolo hlavních hrdinů a staví je do konfliktu jak s jejich okolím, tak s dosavadním životním stylem. Společenské změny, které se dějí ve světě, je nutí vystoupit z komfortní zóny, přizpůsobit se situaci a charakterově se posunout nebo alespoň vyprofilovat.
Takový vzorec nabídl Kolja z roku 1996. V kinech snímek Jana Svěráka vidělo přes 1,3 milionu diváků. Kritici tehdy na Koljovi dráždila přílišná líbivost, hraní na jistotu a podle jejich mínění i rezignace na umělecké hodnoty ve prospěch divácky vděčného kýče. Navzdory tomu se tvůrcům přístup vyplatil, kromě Českého lva za nejlepší film si snímek vydobyl také
Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek.
Obsluhoval jsem anglického krále byl dalším snímkem Jiřího Menzela podle románu Bohumila Hrabala, který však kvalitou za režisérovými památnými díly zaostal. Návrat jeho tradiční poetiky ale diváky zaujal, do kin přišlo přes 850 tisíc lidí a dostatečně oslovil i Českou filmovou a televizní akademii (ČFTA). Pro Menzela to byl poslední dobře přijatý kousek.
Do výjimečné společnosti ale můžeme přece jen počítat ještě jeden snímek. Byť nevyhrál Českého lva za nejlepší film, dočkal se podobného dvojího vítězství i snímek Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. V kinech film utržil úctyhodných 61 milionů korun a vidělo ho 413 tisíc diváků. V síti opanoval první místo v žebříku návštěvnosti těsně před začátkem pandemie, i kvůli následnému uzavření kin už jeho úspěch ten rok nikdo nezopakoval. Zároveň snímek vyhrál Českého lva za nejlepší dokumentární film. Být podle ČFTA nejlepším filmem roku a zároveň divácky vděčným titulem, na který se pohrnou davy, je těžší, než se může zdát. Nejnavštěvovanějšími českými filmy roku povětšinou bývají žánrově lehčí žánry, které zároveň nemají ambice bojovat o prestižní ceny. Většinou se jedná o romantické komedie (Ženy v běhu, Ženy v pokušení, Muži v naději) nebo pohádky (Tři bratři, Anděl Páně 2).
Výjimky existují
V posledních letech zabírají také trendy události a hrubozrnné komedie (filmový Vyšehrad, Kazmova ONEMANSHOW). Podobné tituly většinou o Lvy nebojují, maximálně se jim může zadařit v hereckých kategoriích (například Eliška Balzerová v Ženách v pokušení). Jediným průsečíkem mezi divácky navštěvovaným hitem a filmem usilujícím o České lvy se tedy zdá být právě historické či dobové drama se silným tématem, výraznými kvalitami a známým jménem za kamerou. Tento aspekt splňují právě i Vlny, i když dokument V síti jasně ukazuje, že výjimky existují.
