Blíží se volby a pro mnoho rodin je to chvíle, kdy přetékají nejen letáky ve schránkách, ale i emoce u nedělního oběda. Jak to, že bratr volí v opačném spektru než vy, a co teprve ten strýček, který na každé sešlosti vypije pár skleniček a vnucuje všem své názory?
Možná už jste zažili ten pocit, kdy se u stolu rozprostře napětí. Je vůbec možné mluvit s blízkými o veřejném dění před volbami v klidu, s respektem a bez toho, aby z místnosti někdo uraženě odešel? Tipy, jak se s rodinou bavit o politice a ideálně nenarušovat vztahy, přináší Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka působící na on-line psychoterapeutické platformě Hedepy.
Když se hádají blízcí, vzniká pocit ohrožení
Politika pro mnohé neznamená jen názor. Pokud ji berete vážně a aktivně se o ni zajímáte, je to kus vaší identity. Proto politické rozhovory v rodinách většinou nejsou jen o politice.
„Střetávají se v nich hodnoty, zkušenosti, loajalita i potřeba cítit se přijímaný. Proto bývají tyto rozhovory tak křehké. Dotýkají se toho, čemu věříme, a tím i toho, kým jsme,“ vysvětluje psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová, dodává, že proto mohou jakékoliv protichůdné názory v těchto rozhovorech člověku způsobovat pocit ohrožení, zvláště, když přicházejí od blízkého člověka. „V rodinách se k tomu navíc přidává dlouhá historie vztahů zahrnující nevyslovená očekávání, staré spory nebo potřebu mít pravdu. To vše může způsobit, že se debata vyostří.“
Evoluční nastavení
Rodinné politické debaty bývají tak vypjaté mimo jiné proto, že se v nich narušuje pocit sounáležitosti. Evolučně jsme nastavení tak, že odlišný názor uvnitř blízké skupiny, třeba rodiny, může působit jako ohrožení jednoty.
„Ve skutečnosti tak nejde jen o střet názorů, ale i o střet dvou životních světů, které si přestávají rozumět, ačkoli jsou si stále blízké,“ vysvětluje Steigerwaldová. Navíc do celé situace vstupují i rodinné role. „Rodič má často potřebu vysvětlovat a předávat rady, zatímco dospělé dítě chce projevit vlastní názor a vymezit se,“ dodává.
Ideální řešení? Vyhýbejte se debatám o politice
Taková debata pak snadno sklouzne k boji o moc a uznání, namísto aby se stala skutečným rozhovorem. Psychika na to reaguje podobně jako na jiné hrozby, tedy zvýšeným napětím, obranným postojem, někdy i útokem.
Někdy je lepší se rozhovorům o politice zcela vyhnout. Pokud začne stoupat hlas, pocity hněvu nebo frustrace, pravděpodobnost příjemné a obohacující debaty je malá. Pokračovat má smysl, když si obě strany ještě zvládají naslouchat, reagovat bez ironie, ponižování nebo osobních útoků. Ale jak to udělat, aby rozhovor skutečně v poklidu proběhl? „Klidný a respektující rozhovor je možný, pokud si obě strany udrží vnitřní záměr nevyhrát, ale porozumět si. To vyžaduje vědomý respekt, protože v okamžiku, kdy vnímáme ohrožení vlastních hodnot, mozek přechází do obranného módu,“ říká Zuzana Steigerwaldová a doporučuje se vždy krátce nadechnout, pojmenovat si své pocity a až poté reagovat.
