Sestava kolem tehdy čtrnáctiletého Filipa Topola i kvůli vztahu k disentu vzbudila pozornost Státní bezpečnosti. „Na první tři výslechy jsem musel jít s mámou, protože jsem neměl ještě občanku,“ vzpomínal kapelník skupiny, která z podzemí vystoupila až v polovině 80. let jako P.V.O. (Psí vojáci osobně).
Název si kapela, kterou syn dramatika Josefa Topola založil se spolužáky Janem Hazukou a Davidem Skálou, vypůjčila od válečného spolku indiánského kmene Čejenů z románu Thomase Bergera Malý velký muž.
Až do roku 1989 se přitom Psí vojáci pohybovali na hraně mezi zákazy a povoleními, dlouhá léta mohli hrát pouze na soukromých, ovšem i tak estébáky bedlivě sledovaných akcích.
Na cestě k Žiletkám
Zpěvák, pianista, skladatel a textař se poprvé představil publiku na jaře 1978 na Hrádečku u Václava Havla. Stalo se tak na úvod proslulého koncertu Plastic People of the Universe s názvem Pašijové hry velikonoční.
Filip hrál písně na texty svého staršího bratra, spisovatele Jáchyma, které se o rok a půl později staly základem repertoáru Psích vojáků. Postupem času se přitom z Filipa Topola stal nejen výrazný pódiový interpret a skladatel, ale také textař.
Do hry na piano se mnohdy ponořil tak enormně, že měl po koncertech prsty od krve.
Jeho vlastní texty postupně nahradily zhudebněné Jáchymovy básně a silou výpovědi na české scéně těžko hledaly konkurenci. Už ve dvaceti letech byl Filip hotovým muzikantem a Prahou poloviny 80. let minulého století se nesly legendy o překrásných improvizacích, linoucích se v noci z otevřeného okna jeho bytu. K širšímu publiku se ale Topolova uhrančivá tvorba dostala až po pádu režimu.
První nahrávku pořídili Psí vojáci ještě jako P.V.O. v roce 1989, dlouhohrající desku Nalej čistého vína, pokrytče ale vydali teprve v roce 1991.
V té době už patřili k hvězdám alternativní scény, koncertovali doma i za hranicemi, Topol vydával sólová alba, verše, experimentoval s vyjadřovacími prostředky soudobé vážné hudby. Hrál i hlavní roli ve filmu Žiletky (1994) režiséra Zdeňka Tyce, nazvaném podle nejslavnější písně Psích vojáků. Kapela nahrála řadu alb.
Naposledy v Amsterdamu
Topolovu divokou hru provázel neméně divoký životní styl, kvůli alkoholu se záhy po třicítce ocitl na prahu smrti. Po řetězci operací, při nichž mu lékaři mimo jiné odebrali půlku slinivky, se Psí vojáci v létě 2001 nakrátko odmlčeli, i po návratu na pódia v říjnu 2012 ale vystupovali jen výjimečně.
Poslední koncert odehráli koncem května 2013 v Amsterdamu, o necelý měsíc si ale Topolův nekompromisní životní styl vybral definitivní daň.
Filip Topol zemřel předčasně, v pouhých osmačtyřiceti letech.
Disident a signatář Charty 77
|
Strážce streamu
