Do jejího portfolia patří mimo jiné kolekce komod Suzanne, hrací strojek Mostly Wine a projekty Golden Kids či Oto(wo)man. V Praze má nyní nový showroom v Kodaňské ulici. Nedávno navrhla pro značku Tiami kolekci prstenů Pro královnu. I v této spolupráci zůstává věrná autorskému přístupu k materiálu a pracuje s laboratorními diamanty.
Dočetla jsem se, že jste řekla, že v designu můžete projevit své emoce. Jak se vám daří do neživých předmětů vtisknout duši?
To je úplně jednoduché. Nedílnou součástí každého mého produktu je příběh, a to většinou emotivní, sama jsem taková. Navíc, moje motto je Návrat poezie do života skrze design. Domnívám se totiž, že naše doba je dost odosobněná, zaměřená na výkon, plná technologií, že se ze života poezie vytrácí. A to je škoda. Proto i to moje motto. Myslím si, že je hrozně důležité umět zastavit, sednout si, uklidnit se s vzpomenout si na doby, kdy jsme byli blaženi a šťastni. Určitě to bylo u babičky, u dědy, a tenhle nostalgický, poetický, někdy jiskřivý pocit bych byla moc ráda, kdyby mí klienti našli v mé tvorbě. Proto ráda pracuji s emotivní energií vzpomínek, příběhů a snů a zároveň ji ale spojuji se současnými materiály a současnými výrobními možnostmi.
Vaše tvorba je silně spjatá s ženskostí. Proč je to pro vás tak důležité?
Není to pro mě důležité, je to pro mě přirozené. Myslím si, že ženám a ženské duši rozumím mnohem víc než mužské, rozumím-li mužům vůbec. Moje práce nejsou kalkulem, co se bude lidem líbit, co chtějí slyšet a vidět, je to vyjádření mých názorů, pocitů, nálad a zkušeností…
Helena se svou dcerou Žofií, zpěvačkou skupiny Mydy. Na fotce z roku 2020 obě sedí v autorském nábytku, budoáru Lola.
Nedávno jste představila kolekci šperků Pro královnu pro značku Tiami. Jaké to bylo, vyměnit měřítko nábytku za milimetry u šperku s laboratorními diamanty?
S milimetry pracuji celý život, jako architektka i jako designérka. Z tohoto pohledu to tedy pro mě nebyla změna žádná. Jen výsledný produkt má jiné měřítko, celý příběh je vložen do malého produktu, ale přesto jsem se snažila, aby síla příběhu byla stejně nosná a silná.
Co kolekce obsahuje a jaké příběhy vypráví?
Kolekce prstenů Pro královnu je o královnách v nás. Je to příběh o tom, že všechny ženy jsou královny. Jen je v sobě musí objevit a nechat žít.
Kolekce nese silný název. Kdo je pro vás královnou současné doby?
Královnami jsou pro mě všechny ženy, které žijí svůj život podle svých představ, mají otěže ve svých rukou, vědí, co chtějí, co mohou chtít, vědí, kde je jejich místo, nemusí být vznešené, ale vyzařují energii, ve které s nimi chcete na chvíli pobýt. Pokud bych měla vybrat jedno jméno, bude to královna Zuzana Čaputová.
Vrátím se k laboratorním diamantům, jak to vnímáte? Je podle vás spojení technologie a etiky budoucím směrem luxusu?
Nepřemýšlím o luxusu, zajímají mě spíš kategorie design, tradice, funkčnost, udržitelnost, etika. A z tohoto pohledu vidím v laboratorních diamantech zodpovědnou cestu k budoucnosti.
Mydy Rabycad: Milujeme na koncertech tu energii |
Jste architektka, designérka a teď i autorka šperků. Existuje nějaká tvůrčí meta, kterou jste ještě neprobádala? Lákalo by vás navrhnout třeba něco pro veřejný prostor?
Jsem spokojená s projekty, které se objevují na mé profesní cestě. Jako architektka mám štěstí na krásné projekty, od soukromých vil přes školy, hotely, restaurace, kavárny po lázeňské objekty, například můj poslední projekt pro Schrothovy léčebné lázně v Dolní Lipové. Jako designérka si témata volím sama a věnuji se skutečně jen tomu, čemu chci. Poslední roky se hodně věnuji i podpoře a propagaci českého designu, který mě fascinuje obecně. Máme spoustu mladých, velmi talentovaných designérek, designérů a designových studií, proto pořádám různé výstavy o českém designu. Jedna z těch největších nakonec prezentovala český design v Národním českém a slovenském muzeu v americké Iowě, každoročně pořádám Hostiny českého designu v Hradci Králové, letos bude již 7. ročník. Tedy, co si mohu víc přát… Možná jeden sen mám, napsat knihu. A na tom právě pracuji.
Váš nábytek je často velmi barevný a hravý. Co byste poradila lidem, kteří se barev v interiéru bojí a drží se bezpečné šedé a bílé?
Záleží samozřejmě na konkrétním projektu, také na nastavení každého člověka, na odvaze a chuti poznávat nové cesty. Pokud někdo o barvách přemýšlí, ale zároveň si není jistý a vlastně ani neví, co vše je možné, je dobré si najít architekta, který má přehled a pozná z dialogu s klientem, co je pro něj vhodné, a odborně mu poradí.
Survivor Česko & Slovensko 2026: O výhru zabojuje hvězda Ulice i stážista v jaderné elektrárně |
Deník Metro čtou lidé v pohybu. Kde nejčastěji přicházejí nápady vám? Je to v klidu ateliéru, nebo právě v onom městském ruchu a při pozorování lidí?
Sama jsem v neustálém pohybu také, myšlenky a nápady se mi honí hlavou neustále, každý nový projekt se mi ihned usadí v hlavě a já o něm přemýšlím v podstatě pořád a všude. Nikdy nevíte, kdy přijde ta pravá myšlenka, odpověď na otázku... Může to být v klidu ateliéru, ve snu nebo klidně v metru. Nebo také v Metru?
