„Občas to může být na hraně, možná se chvílemi budete i trochu stydět, ale tak to máme rádi,“ říká pro deník Metro Štáfek. V rozhovoru se rozpovídal o tom, proč je dvojka „větší a lepší“, jak se natáčelo v zahraničí a v čem jsou s Lavim úplně jiní.
Jaký byl hlavní impulz pro natočení pokračování Vyšehradu?
Hlavní impulz přišel po premiéře jedničky a po tom nečekaném úspěchu. Ještě to léto jsme si sedli se scenáristou Tomášem Vávrou, dramaturgem Tomášem Podzimkem, spolurežisérem Martinem Koppem a také se střihačem Tomášem Klímkem, který je podle nás i skvělý dramaturg. Řekli jsme si, že dokud máme sílu a chuť, chceme pokračovat. A tak jsme začali pracovat na scénáři. Od prvního nápadu až po finální verzi to trvalo dva roky.
O filmu jste řekl, že jednička byla oproti dvojce slabý čaj. V čem konkrétně bude Vyšehrad Dvje výrazně jiný?
Jednička je hodně komorní, uzavřená. Ve dvojce jsme se naopak víc odvázali. Troufnu si říct, že je víc světová, epická a velkolepá. Přibylo hodně nových postav, ale zároveň jsme nechtěli zklamat fanoušky, takže se vrací i původní hrdinové, i když tentokrát nemají tolik prostoru. Natáčeli jsme i v zahraničí. Z mého pohledu je tam vidět větší produkční hodnota. Ty peníze jsou zkrátka na plátně znát.
Jste nejen hlavním hercem, ale i režisérem a producentem filmu. Jak jste zvládal tuto trojroli?
Zvládám ji pořád nějak, ale upřímně, už jsem dost unavený, síly docházejí. Naštěstí už vidím světlo na konci tunelu. Od začátku mi bylo jasné, že to nebude jednoduché, ale říkal jsem si, kdy jindy než teď? Cítím totiž, že jsem momentálně na svém vrcholu, co se týče sil.
Natáčení probíhalo i v zahraničí, například v Anglii a Argentině. Co bylo největší výzvou při natáčení v těchto zemích?
Každá země měla svá specifika. V Anglii to bylo složitější kvůli tomu, že není v Evropské unii. Lidé z filmového průmyslu, se kterými jsme se tam potkali, z toho nebyli vůbec nadšení. Brexit jim zkomplikoval život a bylo znát, že jsou z toho frustrovaní. Z Prahy jsme letěli do Manchesteru bez problémů, ale zpáteční cesta byla peklo – extrémní kontroly, zdržení, některá technika tam musela zůstat. Finančně nás to stálo dost. Původně jsme chtěli z Anglie letět rovnou do Buenos Aires, ale kvůli napjatým vztahům mezi Anglií a Argentinou to nešlo. Museli jsme se vrátit do Prahy a teprve odtud pokračovat. V Argentině to bylo naopak skvělé. Víc punkové, spontánní. Ale byla to i divočina, pár bloků od nás se střílelo, museli nás hlídat místní „bodyguardi“ za poplatek. Ale já mám Argentinu hrozně rád, nedám na ni dopustit.
Humor má být tentokrát ještě drsnější a méně korektní. Nebojíte se, že to některé diváky odradí?
Těžko říct. Humor je strašně subjektivní – každý má tu hranici jinde. Určitě jsme se pustili do odvážnějších věcí. Oproti jedničce jsme přidali víc vizuálních fórů, ale nezapomněli jsme ani na slovní humor. Fanoušci černého humoru i toho suchého si podle mě přijdou na své. Občas to může být na hraně, možná se chvílemi budete i trochu stydět, ale tak to máme rádi. Nedělali jsme to jako kalkul. Dělali jsme to hlavně pro sebe, s vírou, že to bude bavit i ostatní. A myslím, že se diváci budou bavit ještě víc než u jedničky.
Bylo cílem pokračování tedy jen pobavit, nebo i posunout český film v něčem dál?
Primární cíl byl pobavit. A protože jsme si s jedničkou nasadili laťku docela vysoko, chtěli jsme ji překonat. Ale že bychom si řekli „pojďme posunout český film“, to ne. Chtěli jsme posunout naši věc. Víme, že jsme svým způsobem výluční. Nečekáme Českého lva, a ani to není naše ambice. Chceme, aby Vyšehrad byl událost, která bude pár měsíců rezonovat a bavit lidi.
Lavi je extravagantní a nezapomenutelná postava. V čem je vám blízký, a v čem je naopak úplně jiný?
Když Lavi vznikal, což je už deset let, vycházel asi z mého tehdejšího života. Hodně párty, trochu chaos – což v tom věku dávalo smysl. Ale Lavi je na druhou stranu úplně vylízanej, všechno zkazí, na co sáhne. V tom jsme naprosto rozdílní.
Film má premiéru příští čtvrtek. Co byste vzkázal divákům, kteří se na něj chystají?
Myslím, že dvojky často bývají lepší než jedničky – a v našem případě to platí dvojnásob. Dvojka je silnější, propracovanější, větší zábava. A když jsem teď před týdnem četl scénář trojky, všichni jsme se shodli, že bude ještě lepší než dvojka. Bude to prostě nářez.
