„Je to kus života,“ říká Matěj Forman v rozhovoru pro deník Metro. Vzpomíná na první premiéru, podporu od ministra kultury i na to, proč mu jsou nejbližší ti, kteří divadlo žijí, nejen hrají. A také prozrazuje, co chystá dál – třeba s Cirkusem Los Animales Fantásticos nebo v novém projektu Má vlast.
Když jste s bráchou před čtvrtstoletím spouštěli loď Tajemství na Vltavu, čím jste si byli jistí – a co vás naopak úplně zaskočilo?
Byli jsme si jisti tím, že jsme našemu projektu a také Praze 2000 nezůstali nic dlužni, že jsme do toho dali kus života a že se nemusíme stydět i přesto, že nemáme úplně hotovo. Ani nás nepřekvapilo zklamání u některých VIP diváků premiéry Nachových plachet, kteří viděli zmatek a chaos mezi řádky nehotového představení. Mile a povzbudivě nás ale překvapila reakce tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála, který jako jeden z mála hostů premiéry viděl i mezi řádky chaosu obrovské množství naší práce a úsilí.
I já jsem byl tehdy na Nachových plachtách, nebylo vás moc slyšet, ale loutky, které se pohybovaly přímo ve stolech pod námi, to bylo tehdy nevídané. Fakt se premiéra tak nepovedla?
Po nevydařené premiéře nám Pavel Dostál ještě ten večer řekl: Bude to dobrý, kluci, za čtrnáct dní se přijdu znova podívat a vím, že uvidím úplně jiné představení. A měl pravdu, chtělo to už jen čas, aby to dozrálo a i my pak věděli, že se zrodilo výjimečné představení.
Hlediště je kryté. Na stolečky si postavíte limonádu nebo pivo.
Na té lodi jste strávil velkou část života. Co všechno se vám s ní vybaví? A co se za tu dobu změnilo nejvíc – loď, publikum, nebo vy sám?
Pro mě je loď Tajemství kus života. Vzešla z ní mnohá přátelství a nemálo kamarádů, co s námi prožili její vznik, tam potkali životní partnery a tak se i díky ní uzavřelo nemálo rodinných svazků. Manželské páry, které se potkaly na lodi, už mají děti a některé z nich už i vnoučata. Jsou to děti a vnoučata urputných lodníků, divadelníků a dříčů. To dělá z lodi Tajemství víc než jen místo divadelních představení, kulturních akcí, koncertů a posezení na palubě. Je to místo, kam patříme a které zároveň zůstává svobodně otevřené veřejnosti, setkáním, zážitkům i někdy i tichým okamžikům pod širým nebem s řekou plynoucí kolem nás, které v překotných a uspěchaných dnech vyhledáváme.
Na palubě nevzniká jen divadlo. Matěj Forman právě s lehkostí sobě vlastní kreslí nové menu palubního baru.
To je velice krásné. I samotná představení na lodi často spojují generace. Co vás nejvíc těší na tom, když přijdou děti s rodiči – a třeba i s prarodiči?
Že jsou spolu. Že to, čemu dávám přednost a čemu věřím, tedy rodinné divadlo, funguje a žije. A že jsme součástí nebo i spolutvůrci společného rodinného zážitku.
Vaše představení propojují poezii, humor, hudbu i výtvarno. Kde hledáte inspiraci pro nové projekty, jako je třeba Cirkus Los Animales Fantásticos?
Naše projekty, ať už divadelní představení, výstavy Imaginárium, nebo jiné, mají své příběhy a jsou inspirovány různě. Loď Tajemství s představením Nachových plachet je dítětem Prahy 2000 a té možnosti být součástí celoevropského projektu s větším potenciálem. To dalo vzniknout výjimečným projektům. Za příběhem Nachových plachet ale stojí také okouzlení příběhem Alexandra Grina. Jiné projekty jsou dílem pozvání ze strany partnerů a často i jejich volbou tématu, které nás zaujalo. Tak tomu bylo již několikrát v případě Národního divadla nebo Státní opery. Pro mě je výjimečná opakovaná spolupráce se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. Kdysi to také bylo Divadlo Minor, Lampion, Husa na provázku nebo Radost v Brně. Dnes je to započaté dobrodružství ve stanu Azyl78, kde jsme poslední tři sezony prováděli spolu s Dekkadancers a Českou filharmonií Knihu džunglí a kde právě připravujeme Mou vlast.
GALERIE: Místo uhlí vozí herce a loutky. Paluba ukrývá také bar a vzácnou maringotku |
S projektem Los Animales Fantásticos je to ale trochu jiný příběh.
Ano, souvisí to s mým obdivem k souboru Loutky bez hranic. Je to rodinný soubor, který pro mě žije to, čemu se říká kočovné divadlo. Nemají sice karavany, ale nemají ani pevné zázemí. Pracují uprostřed velké rodiny, práce se jim těsně prolíná se životem. Co dělají, není póza, ale je to opravdové a odžité. Perou se s tím, jak to zvládnout, a nestěžují si. Jsou zkrátka opravdoví. A to mě přitahuje, a proto jsme se potkali.
Dává vám život na řece větší svobodu než kamenné divadlo? A stává se, že vám voda pomáhá vymýšlet příběhy?
Na lodi Tajemství trávím poslední roky velmi málo času. Většina mé práce pro ni se odehrává v zimě nebo před spuštěním sezony. A to jsou spíše organizační věci nebo debaty nad změnami a směry kam dál. Až nastane doba vytvořit pro ni opět nové představení, budu na palubě rozjímat od rána do večera!
