Z úspor na stavební spoření se dal kdysi pořídit rodinný dům. Nyní už slouží spíš na rekonstrukce

Kde jsou ty časy, kdy sice ještě neexistovaly hypotéky, ale rodinný dům bylo možné postavit za milion korun. Významným pomocníkem bývalo stavební spoření.

Hanákovi (jméno rodiny je změněno – pozn. redakce) řešili problém. Se dvěma dětmi žili v jednom menším rodinném domě kousek za Prahou. Mladí v podkroví v bytě o rozměrech dlaň krát ruka, staří v přízemí. Otázka byla, zda vyhnat stavení o jedno patro nahoru, nebo postavit vlastní bydlení.

Rozhodli se pro druhou variantu. Pozemek byl tak veliký, že i druhý dům byl od toho starého vzdálený dobrých dvacet metrů. Peníze na novostavbu dávali rodiče i mladí dohromady pět let. „Protože my jsme byli i s dětmi čtyři, rodiče dva a přidala se taky sestra s manželem, tak jsme si všichni založili stavební spoření a bylo nás dohromady osm,“ vzpomíná Jaroslav na velkou rodinnou stavbu v devadesátých letech.

Zhodnocení až 25 procent

Využili tehdy velice populární formu střádání, kdy poměrně štědře přispíval stát, z dnešního pohledu neuvěřitelně štědrou roční částkou čtyř a půl tisíce korun. Kdo zvolil optimální úložnou částku 18 tisíc korun za rok, ten dosáhl s 4 500 korunami od státu neuvěřitelného zhodnocení uložené částky 25 procent. Když v roce 2004 stát příspěvky osekal o 1 500 korun, těsně před ukončením vzali lidé filiálky stavebních spořitelen útokem. I tak totiž bylo zhodnocení 15 procent.

„Sestře jsme na spoření dávali peníze my. Když byla všechna spoření v polovině, mohli jsme si na zbytek cílové částky vzít úvěr za výhodných podmínek,“ popisuje cestu k novému domovu Jaroslav. Protože bylo tolik stavebních účtů, sešla se částka přesahující milion korun. Stavělo se převážně svépomocí, tchán byl zedník, strýc elektrikář, sám Jaroslav se živí stále jako instalatér, takže do dvou let se kolaudovalo.

Příběh zní po téměř třiceti letech jako pohádka. Teď by už stavební spoření jako hlavní financování stavby rodinného domu koupě bytu zdaleka nestačilo. Princip se nezměnil, prodloužila se doba spoření z pěti na šest let, a postupně klesl státní příspěvek na tři tisíce, později na dva, až na současných maximálně tisíc korun ročně.

Stavební spoření spíše na menší rekonstrukce

Přesto stavebko, jak se mu už v devadesátkách běžně říkalo, není muzeální historií. Už ale dávno neslouží jako výhodné spoření pro pořízení nemovitosti a ani šestileté spoření není s ohledem na nízkou ideální částku dostatečné. „V Česku bylo loni uzavřeno kolem 433 tisíc nových smluv na stavební spoření, z toho u nás 128 tisíc,“ říká Ladislav Neuhäuser, místopředseda představenstva ČSOB stavební spořitelny.

Souhlasí s tím, že stavební spoření je v současnosti pro klienty buď doplňkovým „životním“ spořením s výhodným úročením, nebo opravdovým stavebním spořením, ale už ne na pořízení nemovitosti, ale na nejrůznější rekonstrukce.

Spořitelny se snaží nabídku vylepšovat

Na rozdíl od dávné historie stavebka hledají nyní stavební spořitelny v Česku ke státní podpoře i vlastní „lákadla“. Obecně platí, že pro získání plné státní podpory je třeba naspořit na stavebním spoření během roku alespoň dvacet tisíc korun. Ideální úložkou je tedy 1 700 korun, v níž je obsažen i roční poplatek za správu účtu, který je například u Buřinky ve výši 325 korun ročně.

Vázací doba šesti let je také stále stejná a platná pro všechna stavební spoření. V čem se nabídka stavebních spořitelen liší, je úročení vkladů a další marketingové akce.

„Buřinka aktuálně nabízí 2 500 korun pro každého při naspoření 75 tisíc korun do pěti měsíců od uzavření smlouvy. Zhodnocení až 3,4 procenta ročně za šest let dosáhne klient díky garantovanému úročení vkladů dvou procent ročně a státní podpoře až šest tisíc korun,“ přibližuje podmínky konkrétní stavební spořitelny Monika Kopřivová, vedoucí externí komunikace Stavební spořitelny České spořitelny, která provozuje právě Buřinku již od roku 1994.

„Po dvou letech spoření na stavebku má klient Buřinky možnost čerpat úvěr ze stavebního spoření s aktuální úrokovou sazbou 4,5 procenta,“ doplňuje údaje Monika Kopřivová.