Zaplať školné a maturita spadne do klína? Mýtus o soukromých školách naráží na realitu

Představa, že na soukromé střední škole stačí zaplatit školné a maturita přijde sama, patří k nejvytrvalejším stereotypům českého vzdělávacího systému.

Navzdory tomu, že se opakuje už desítky let, realita ho postupně, ale důsledně vyvrací. „V 90. letech jsme zažili roky, kdy vysoké procento žáků první ročník nedokončilo. Tehdy si totiž někteří rodiče mysleli, že když dítěti školu platí, nemusí žák nic dělat a vždycky tu maturitu dostane. Podobných nálepek se snad už soukromé školství zbavilo. Současná generace rodičů v něm naopak hledá kvalitní a efektivní výuku, jsou to rodiče, kteří si zjišťují o školách informace a soukromou školu považují za dobrou investici do budoucnosti dětí. Nechtějí po škole, aby dítě prolezlo, ale naopak vyžadují výstupy, co škola studenty naučí a jak je připravuje na konkurenční pracovní trh,“ uvedl ředitel Soukromé střední školy výpočetní techniky Martin Vodička.

Maturita anonymně

Přesto se tento stereotyp v debatách o vzdělávání stále objevuje, často jako rychlá zkratka, která má vysvětlit úspěch absolventů soukromých škol bez nutnosti dívat se na fakta. Jedním z nich je samotná maturitní zkouška. Jak potvrzuje organizace Cermat, v hodnocení nedochází k žádným rozdílům mezi studenty podle typu školy. „Hodnocení maturitní zkoušky je navíc centrální a zcela anonymní. Hodnocení společné části maturitní zkoušky, které spravuje Cermat, podléhá přísným a jednotným pravidlům, která jsou stejná pro všechny,“ vysvětluje pro deník Metro Jakub Nachtigal, mluvčí společnosti Cermat.

Navzdory tomu přetrvává představa, že absolvent soukromé školy má při dalším studiu nebo vstupu na pracovní trh nezaslouženou výhodu. Praxe personálních odborníků ale ukazuje jiný obrázek. Podle Zuzany Paulové, CEO společnosti myHeRoes a odbornice v oblasti HR, je rozlišování mezi státní a soukromou školou příliš zjednodušující. „V realitě se setkávám spíš se situací, kdy je hodnoceno, o jakou konkrétní školu se jedná a jakou má tato instituce reputaci. U absolventů také sledujeme, jestli mají nějaké další aktivity, například aktivně sportovali nebo chodili na pravidelné brigády. To má ve výsledku při posuzovanání životopisu mnohem větší váhu než samotná škola,“ popisuje pro Metro Paulová.

Úplatky patří do jedné z mylných představ lidí o soukromých středních školách

Známky ani samotná maturita přitom nemají pro budoucí uplatnění zásadní význam. I kdyby někdo hypoteticky měl „zaplacené“ hodnocení, v praxi by mu to podle Paulové nijak nepomohlo. „Chuť na sobě pracovat, schopnost překonávat překážky, vytrvalost, motivace a zájem o obor, to jsou ty klíčové vlastnosti, které u absolventů hledáme. Pokud budeme mít dva absolventy, jednoho ze soukromé školy a jednoho ze státní, pro kterého myslíte, že se rozhodneme? Pro toho, který během výběrového řízení prokáže větší zájem o obor, chuť pracovat a správnou hodnotovou orientaci vhledem k firemní kultuře,“ dodává pro Metro Paulová.

Zkušenosti a dovednosti

Podobnou zkušenost popisuje i Jan Vašík, jednatel kreativní agentury Fairy Tailors. V prostředí reklamních a kreativních agentur podle něj typ střední školy nefunguje jako vstupní filtr, ale spíš jako jeden z mnoha kontextových signálů.

„Mnohem více mě zajímá, co člověk reálně umí, jak o své zkušenosti mluví a jakou má motivaci, než jestli má na diplomu název státní nebo soukromé školy. U mladých kandidátů bez praxe spíše sledujeme, jak se zapojovali během studia – projekty, brigády, soutěže, vlastní iniciativy – než abychom se rozhodovali pouze podle názvu instituce, kterou vystudovali,“ dodává pro Metro Vašík.

Ani Vašík nepopírá, že se v minulosti objevily jednotlivé excesy, které stereotyp o „zaplacených známkách“ přiživily. „Zároveň ale znám celou řadu absolventů soukromých škol, kteří obstojí v jakékoli konkurenci. Z vlastní pedagogické zkušenosti vím, že klíčová otázka není soukromá versus státní, ale nastavení konkrétní školy a motivace konkrétního studenta. Úplně stejně jako u veřejných škol platí, že systém může být benevolentní, ale člověk si nakonec reputaci odpracuje sám výkonem v praxi, nikoliv logem školy na diplomu,“ uzavírá Vašík.

Veřejné vs. státní v číslech

Proměnu vnímání soukromých škol ostatně potvrzují i data. Soukromé školy mohou rychleji reflektovat vývoj společnosti a potřeby trhu, nejsou tolik svázané byrokracií jako ty veřejné. A na poptávku v posledních letech zareagovaly výrazným navýšením kapacit. Během dekády zvedly počet tříd o 20,5 procenta a počet studujících v denní formě o 48 procent. Veřejné střední školy ve srovnání zaostávají – počet tříd rozšířily za stejnou dobu jen o 5,5 procenta a žáků v nich přibylo o 13,7 procenta. „V našich programech dlouhodobě spolupracujeme jak s veřejnými, tak se soukromými středními školami. Podíl studentů ze soukromých SŠ se podle konkrétního programu pohybuje mezi 12 až 24 procenty. Je pravda, že na řadě soukromých škol se častěji pracuje s projektovou výukou. Studenti mívají větší zkušenost s týmovou prací, prezentováním nápadů nebo řízením menších projektů. To se projevuje v jejich větší jistotě při vystupování, a to zejména na začátku programu. Zároveň ale platí, že o skutečném úspěchu v programech rozhoduje především osobní nasazení a schopnost převzít odpovědnost,“ připomíná Martin Smrž, ředitel vzdělávací organizace JA Czech.