Na začátku nestála žádná velká podnikatelská ambice, ale spíš obyčejný život a postupně se rodící myšlenka. V rozhovoru popisuje Lucie Valentová cestu od prvotního nápadu přes náročnou rekonstrukci až po současnou podobu místa, které nyní hostům nabízí klid, prostor a návrat k podstatě venkovského života.
Kde vás zastihl život těsně předtím, než se v něm objevila myšlenka na vlastní ubytování?
Než přišel nápad na vlastní ubytování, žili jsme docela obyčejný a spokojený život. Manžel měl zavedenou živnost ve stavebnictví, já pracovala v obchodní firmě a naše dvě děti studovaly na středních školách. Rozhodně jsme tehdy nepřemýšleli o tom, že bychom začali podnikat v cestovním ruchu. Žijeme na Broumovsku, v kraji bývalých Sudet, kde je dodnes patrná silná historie i typická lidová architektura. Manžel se při své práci často setkával se starými statky, které noví majitelé opravovali, někdy ale za cenu ztráty jejich původního charakteru. Jednou přišel s myšlenkou, že by si také chtěl nějaké takové stavení opravit, ale po svém a s úctou k historii. Ta představa se nám oběma líbila a začali jsme tedy hledat statek, kterému bychom mohli vrátit jeho původní krásu. Protože sami máme své zázemí a nepotřebujeme nové bydlení, postupně z toho přirozeně vznikla myšlenka otevřít opravený dům lidem, kteří chtějí poznat atmosféru broumovského venkova.
A proč zrovna Melchior Häusler?
U tohoto statku byla sice dispozice domu v minulosti poměrně výrazně změněná oproti původnímu uspořádání typickému pro zdejší hospodářství, ale naštěstí úpravy nebyly provedené tak radikálně, aby se nedaly vrátit. Viděli jsme, že dům má stále potenciál vrátit se blíž své původní podobě.
Co vás na místě přesvědčilo, že do toho chcete jít, i když to pravděpodobně nebylo jednoduché rozhodnutí?
Rozhodující pro nás bylo jediné, kolik autentických detailů se v domě dochovalo a jestli je bude možné obnovit. Nehledali jsme tuctový dům s moderními úpravami, ale skutečný historický objekt, který má svůj charakter a příběh. Tohle dokázal lépe posoudit manžel díky své práci ve stavebnictví. Právě on viděl, že i přes pozdější zásahy má dům stále dost dochovaných historických částí a že má smysl pokusit se vrátit mu jeho původní podobu.
Životní úlovek českého rybáře: Ze Štítu vytáhl legendárního Pápu, vážil přes 36 kilo![]() |
Vzpomenete si, jak vypadaly úplné začátky?
Úplný začátek byl hlavně o vyklízení. Dům byl dlouho neobývaný a zůstala v něm spousta věcí po předchozích majitelích – od starého nábytku až po seno na půdě. Dispozice broumovských statků je poměrně typická, takže jsme měli představu, jak dům původně fungoval. Jenže desítky let různých úprav ji dost rozházely. Některé dveře byly zazděné, jiné nově probourané, někde přibyla příčka, a dokonce jsme zjistili, že hlavní vchodové dveře byly vyměněné s oknem. Bylo potřeba všechny tyhle změny postupně rozklíčovat a původní logiku domu znovu složit.
To muselo být velmi náročné. Co všechno obnáší vytvořit takové místo od nuly?
Vytvořit takové místo skutečně znamená začít od nuly. Všechno bylo letité, rozvody nevyhovující a s každým kopnutím do zdi nebo odkrytím další vrstvy jsme trochu s obavami čekali, jaký další problém se objeví. Ale pak jsou tu věci, které člověk dopředu vůbec nečeká. Například v domě nenajdete jediný pravoúhlý roh. Celý půdorys je spíš nepravidelný kosodélník než obdélník a podle toho vypadají i místnosti. A zkuste si pak do takové světnice umístit rohovou kuchyň.
Dvě sestřenice píšou autentický cestovatelský blog a baví tisíce lidí. Vše odstartoval covid![]() |
Byl moment, kdy jste si řekla, že to možná nedopadne?
Na takovou chvíli si vlastně ani nevzpomínám. Muselo by to být něco opravdu vážného, abychom náš projekt vzdali. Samozřejmě nebylo všechno zalité sluncem a některé situace byly docela zkouškou i pro naše manželství. Nakonec jsme to ale vždycky ustáli – a v současnosti stavení bereme tak trochu jako naše třetí dítě. Velkou roli v tom hrála i podpora okolí, hlavně mých rodičů. Se statkem postupně také splynuli – pomáhali nejen rukama, ale i svými postřehy a radami, když jsme si nebyli jistí. Hodně jsme mluvili s některými pamětníky o historii domu, protože v podobném stavení vyrůstali a dokázali nám některé věci zasadit do širšího kontextu. A asi jsme také měli štěstí na dobré načasování. Od té doby se totiž podmínky hodně proměnily a podobný projekt je v současnosti v mnoha ohledech složitější.
Otiskla jste do projektu trochu sebe? Své hodnoty, styl…
Neměli jsme potřebu zanechávat po sobě nějaký osobní „otisk“ nebo odkaz spojený s naším jménem. Naopak se snažíme všude vyzdvihovat jméno původního stavitele, po němž získalo naše ubytování i název. Po celou dobu jsme ale k projektu přistupovali tak, jako bychom dům připravovali pro vlastní trvalé bydlení. Chtěli jsme, aby se u nás hosté cítili podobně pohodlně jako doma a aby jim nic nechybělo. To se týká nejen samotného uspořádání prostoru – třeba jsme se nesnažili za každou cenu zaplnit každý kout další postelí – ale i praktických věcí. V kuchyni je vybavení takové, aby se tam dalo normálně fungovat a nebylo nutné dělat kompromisy. Když je naplněná kapacita, nemají hosté k dispozici přesně jen třináct talířů, ale zkrátka kuchyň, ve které se dá vařit stejně přirozeně jako doma.
Co by měl host zažít nejen u vás, ale i v okolí Broumova?
Ideální pobyt u nás může mít mnoho podob, ale většinou začíná tím, že člověk trochu zpomalí. V domě je sauna, terasa s grilem nebo ohniště a můžeme zajistit i soudek piva z místního pivovaru. Stejně krásné ale bývá jen vyjít za dům na pastviny, sednout si do trávy a rozhlédnout se po krajině – otevřou se široké výhledy a člověk si na chvíli opravdu odpočine.
Praha opět získá přímé spojení do jihovýchodní Asie. Nízkonákladové lety startují 10. října![]() |
Jsou nějaká místa, výlety nebo zážitky, jež byste těm, kteří k vám přijedou, doporučila?
Broumovsko je skvělé místo pro objevování. Krásně se tu jezdí na kole a rodiny s dětmi často vyrážejí do malé zoo ve vedlejší vesnici, kde kromě běžných zvířátek z farmy překvapí třeba i velbloud Honza nebo lamy. Milovníci lezení dobře znají Adršpašsko-teplické skály, v kraji je také golfové hřiště, v zimě menší lyžařské středisko a v létě nechybí možnosti koupání. A kdo má rád historii, ten si tu přijde na své téměř na každém kroku. Krajina je plná starých statků, kostelů a kapliček a její přirozenou dominantou je Broumovský klášter, který dává celému regionu nezaměnitelnou atmosféru. V létě, ale i mimo sezonu, se zde konají různé festivaly, takže ani o kulturu není nouze. A od loňska tu máme ještě jednu nevšední atrakci. Na broumovském náměstí se totiž čapí pár rozhodl zahnízdit přímo na hlavě Madony na morovém sloupu. Památkáři se ale nedávno zrekonstruované památky nechtěli jen tak vzdát, takže čápi museli svou barokní „garsonku“ vyměnit za moderní hnízdo vztyčené o kousek vedle. Letos se na ně vrátili, takže to vypadá, že si tu lidé a příroda opět našli docela hezký kompromis.
Když se podíváte zpět na celou cestu, šla byste do toho znovu?
Stavební část projektu byla přirozeně hlavně na manželovi. Já jsem se vedle navrhování interiérů pustila také do studia historie a pátrání po lidech, kteří tu žili před námi. Návštěvy archivů, prohlížení starých map a dokumentů pro mě byly překvapivě silnou zkušeností – postupně mě vtáhly do doby, kdy bylo Broumovsko po mnoha stránkách velmi živým a prosperujícím regionem. Tohle bádání mě hodně obohatilo, a i když ještě nejsem na konci, podařilo se mi poskládat alespoň základní kostru příběhu, který se na statku v minulosti odehrával. A jestli bychom do toho šli znovu? Upřímně, už v tom zase lítáme. Asi jsme nepoučitelní, ale nedalo se odolat. Objevila se totiž možnost koupit od souseda výminek, který byl kdysi součástí našeho statku, a to pro nás byla velká výzva. Vnímáme to jako symbolické završení, po letech se alespoň část statku znovu spojuje a vrací do jednoho celku tak, jak ho před 180 lety sedlák Melchior Häusler postavil. A z toho máme opravdu velkou radost.
Od luxusních hotelů po roubenky v horách
|

























