metro.cz

Počasí v Praze

-3 °C / 1 °C

Pátek 14. února 2025. Svátek má Valentýn

Výčitky stranou. Spíš se dítěte zeptejte, co si o svém vysvědčení myslí, doporučuje psycholožka

  16:00
Psycholožka Šárka Miková je autorkou řady knih, které vycházejí z její osobnostní teorie typů. Pro deník Metro popisuje, čím teorie může pomoci rodičům při výchově a které věty by neměly doma padnout, když dítě domů přinese vysvědčení.

Psycholožka Šárka Miková | foto: ARCHIV Š. M.

Zkuste nejprve představit svou teorii typů někomu, kdo o ní nikdy neslyšel.
Teorie typů je typologie osobnosti, která popisuje vrozené rozdíly mezi lidmi. Odpovídá například na otázku, proč ze dvou dětí vychovávaných stejným způsobem stejnými rodiči vyrůstají velmi rozdílné osobnosti. Vysvětluje, proč při sebevětší snaze o dobrou komunikaci mezi partnery dnes a denně narážíme – často si totiž hledáme jako partnera opačný typ, abychom vyvážili naše slabé stránky. Teorie typů nám taky vysvětlí, proč nás rodiče nechápali, i když nás milovali – často se totiž rodičům narodí úplně jiné typy osobnosti, než jsou oni sami.

Jak jste ke své teorii typů dospěla?
Základy teorie typů položil Carl Gustav Jung, který vrozené nastavení mysli různých typů osobnosti popsal. Já jsem psycholožka a hledala jsem nástroj, který by mi odpověděl na otázku, proč se lidi chovají určitým způsobem. Původně jsem se zabývala typologií MBTI, která také vychází z Junga, ale používá nespolehlivou metodu určování typu – dotazník, který lidem často určí jiný typ osobnosti a vede ke škatulkování. Já stavím na 23 letech zkušeností s tisícovkami lidí, kteří se mnou na mých seminářích i individuálních konzultacích sdílejí, jak se jejich osobnosti projevují. Vyvinula jsem vlastní způsob, jak si určit typ – bez dotazníku. Prostřednictvím svých knih, nejnovější Milovat nestačí, nebo semináře.

Jak může znalost osobnostních typů pomoci rodičům při výchově dětí?
Teorie typů pomáhá rodičům pochopit, proč se dítě vzteká nebo je smutné – a jak na to reagovat. Jak podpořit jeho vnitřní motivaci k učení, protože typ osobnosti ovlivňuje i učební styl. Díky teorii typů rodiče vědí, jak s dítětem komunikovat, aby to fungovalo. Jak podpořit silné stránky dítěte i si uvědomit, kdy ho my rodiče tlačíme do něčeho, co jde proti jeho přirozenosti, nebo ho vychováváme k obrazu svému, čímž narušujeme jeho sebehodnotu. Když projevům dítěte nerozumíme, snadno sklouzneme k nálepkám. To znamená, že z dítěte, které se ve čtyřech letech chová k okolí necitlivě, nevyroste automaticky psychopat. Dále také dítě, které si rovná věci a bere vše doslova, rozhodně nemusí být autista. Jiným příkladem je dítě, které silně projevuje emoce, není hysterické. A pak ještě třeba dítě, které neudrží pozornost a potřebuje pořád něco dělat, nemusí mít ADHD. Tyto nálepky nám sice trochu uleví, protože zmírňují výčitky, že dítě nevychováváme dobře. Dítěti ale nepomáhají a situaci neřeší. Teorie typů dá rodičům vysvětlení, z čeho uvedené projevy pramení, a také konkrétní doporučení, jak typ osobnosti jejich dítěte vychovávat.

Momentálně je aktuální téma vysvědčení. Co by rozhodně nemělo padnout z úst rodičů, až ho dítě donese domů?
Jakékoli výčitky, urážky, opovržení, tresty. Ať už dopadlo vysvědčení jakkoli, je třeba si uvědomit, že je to informace, kterou je třeba interpretovat v širším kontextu. Pokud jsme se o učení dítěte, jeho spokojenost ve škole a výsledky příliš nezajímali v průběhu roku, nevíme, co známka odráží. Chválit dítě za jedničky, když se prakticky vůbec nemuselo snažit, nebo se na něj zlobit za trojky, když vyvíjelo velké úsilí, není úplně fér. Místo toho bychom se dítěte měli zeptat, co si o vysvědčení myslí. S čím je spokojené a proč, s čím naopak ne. Otevřeně dítěti naslouchat, brát vážně jeho úhel pohledu. Ptát se, co by chtělo příštího půl roku ve škole dělat jinak. A hlavně jakou podporu by k tomu od nás potřebovalo.

Pololetí je ideální pro nový začátek. Zkuste dát rodičům tip, co by mohli zkusit, ať se jejich dětem lépe daří.
Zdůrazňujte dětem, že ony jsou zodpovědné za své učení, ale zároveň jim přiměřeně věku a typu osobnosti vytvářejte podmínky, aby dítě své učení a povinnosti mohlo zvládnout. Nabízejte podporu, ale nepřebírejte zodpovědnost.

Jak se podle vás změnila role rodičů v posledních letech a jak se to odráží na výchově dětí různých typů?
V dnešní době narůstá nutnost děti připravovat na to, aby si poradily v nepředvídatelném světě. Aby se uměly přizpůsobit a byly otevřené učit se nové dovednosti. Chceme dětem předávat to, co se jim osvědčilo v minulosti, ale nevíme, co budou naše děti potřebovat v budoucnosti. Klíčové proto je zaměřit se na rozvoj zdravé sebehodnoty a sebevědomí. Aby si děti byly samy sebou jisté, věděly, že jsou v pořádku a pro své rodiče mají hodnotu. Aby znaly své silné stránky i cesty, jak se rozvíjet. V tom všem účinně pomáhá teorie typů.

Mimochodem, nemáte pocit, že jsou dnešní rodiče málo přísní?
Otázka je, co si pod přísností kdo představí. Já se ve výchově snažila být v důležitých věcech pevná, ale dávala jsem dětem i dost svobody. Hodně jsem s nimi diskutovala, ale zároveň je nechávala zažívat důsledky svých rozhodnutí a jim dávala individuálně takovou podporu, jakou potřebovaly vzhledem k typu osobnosti. Pro mnoho rodičů přísnost znamená spíš příkazy, vyžadování poslušnosti, tresty, výčitky. Taková výchova produkuje buď závislé oběti plnící očekávání na úkor svých potřeb, nebo bojovné rebely, kteří se vymezují vůči jakékoli autoritě.

O dnešních dětech se mluví jako o přecitlivělých a náročných. Souhlasíte s touto nálepkou?
Nesouhlasím. My, dřívější generace, jsme možná byli na první pohled odolnější, ale zároveň často zatvrzelejší, hájící své názory za každou cenu a potlačující přitom emoce. Rodiče dnešních dětí většinou vědí, že je důležité nechat dítě emoce projevit, ale mnozí na ně neumí reagovat, takže je to ve výsledku kontraproduktivní. Část rodičů tlačí na rozvoj dítěte a ono nemá prostor pro volnou hru. Další přehání pozornost a péči, kterou dítěti věnují na úkor jeho samostatnosti a odolnosti. Dítě přitom musí zažívat frustrace, ale v přirozených situacích, kdy se mu něco nedaří nebo nedostane, co zrovna chce. I v takové situaci ale můžeme zareagovat s pochopením pro jeho potřeby a záměry. Taková frustrace jeho odolnost posílí. Pokud ho však budeme trestat, jeho odolnost zvládat stres se naopak zhorší.

Autor: Marek Hýř Metro.cz

Hlavní zprávy

Jak se z původní legendy o svatém Valentýnu stal komerční svátek plný čokolád a květin?

vydáno 13. února 2025  14:10

Každý rok 14. února slaví miliony lidí po celém světě svátek svatého Valentýna. Květiny, čokolády a romantická přáníčka se staly jeho neodmyslitelnou...  celý článek

Praha: Zlatá loď v nezaměstnanosti – i přes výzvy zůstává hlavní město rájem pro hledání práce

vydáno 13. února 2025  8:00

Vzhledem k vysokým životním nákladům a rostoucí nezaměstnanosti v Česku zůstává Praha stále regionem s nejnižší mírou nezaměstnanosti. I když se metropole...  celý článek

Kapitánův štít drží Anthony Mackie pevně. Marvel se vykašlal na blbnutí plné barviček

vydáno 12. února 2025  20:30

Bude to hit, nebo průšvih? Po dosud zveřejněných upoutávkách na snímek Captain America: Nový svět se fanoušci komiksových akčních filmů v posledních...  celý článek

Chytrá světla v novém Volkswagenu Touareg jdou za hranice představivosti. Vyzkoušeli jsme je

vydáno 12. února 2025  19:00

Když jsme poprvé viděli film Matrix, byla to revoluce, vzpomeňte si. Když pak někteří z nás prvně řídili auto, které mělo Matrix LED světla, byla to také...  celý článek