Kdysi jsme se vysmívali rozmařilosti ropných šejků, kteří si v Dubaji vybudovali čtyřsetmetrovou sjezdovku pod střechou. Jenže se stále se zkracujícími chladnými dny v zimě a ústupem sněhu směrem k vrcholkům se možná jednou stane zimní olympiáda a ostatní sporty na sněhu a ledě výhradně „krytou“ záležitostí.
I Sáblíková vyrostla na zamrzlém rybníku
V roce 1956, kdy se konala první zimní olympiáda na italské půdě v Cortině d’Ampezzo, na disciplínu, která by se odehrála v hale, byste nenarazili. Hokej a krasobruslení proběhly na centrálním zimním stadionu, který svými vysokými tribunami připomínal římské Coloseum či shakespearovské divadlo.
ZOH 1956 v Cortině d’Ampezzo. Slavnostní zahájení
Podobně se soutěžilo o rychlobruslařské medaile na venkovní ploše, byla to samozřejmost. Ostatně, nebýt zamrzlých rybníků u nás, neměly bychom ani Martinu Sáblíkovou, a ta dospěla na světové vrcholy o desítky let později.
ZOH 1956 v Cortině d’Ampezzo. Hokej pod širým nebem. Nyní atrakce, tehdy samozřejmost.
První děla byla v Lake Placid
Poprvé využili umělé zasněžování pořadatelé Zimních olympijských her v Lake Placid 1980. Zima byla tehdy ve Spojených státech výjimečně teplá. Pak už se sněžná děla stala samozřejmostí, či spíše nutností.
Sapporo 1972. Rychlobruslařský ovál. Závodilo se i v hustém sněžení. Umíte si to představit nyní?
Například na zimních hrách v ruském letovisku Soči na břehu Černého moře se soutěžilo z 80 procent na umělém sněhu, a to ještě další tuny toho skutečného naváželi náklaďáky z míst, kde nasněžilo přírodně. Navezený sníh zachránil i soutěže ZOH 1964 v Innsbrucku, Rakušané zaveleli armádě a ta navezla sníh z vyšších poloh.
Na některá sportoviště museli před ZOH 1964 v Innsbucku navézt sportovcům přírodní sníh z okolí vojáci.
Bez umělého sněhu (a samozřejmě ledu) se pochopitelně neobešly ZOH v Pekingu v roce 2022. Využívají ho i nyní Italové, ale po dlouhých letech mohli počítat částečně i s přírodní pokrývkou, což dokládají i bílé svahy v okolí sportovišť.
