Kontakt s lékaři, kteří nerovnají nohy, ale hlavy, byl po staletí stigmatem. Ani éra komunismu u nás nebyla jiná. Kdo by se přiznal, že musel k psychiatrovi?
Toho využíval totalitní režim u nás, po vzoru Velkého bratra na východě. Zdrojem nátlaku byli psychiatři i údaje o pacientech. Tajná policie využívala důvěrných lékařských informací.
Spolupracovali s StB i s KGB
Kniha, která to podrobně odkrývá, není příjemné čtení. Ústav pro studium totalitních režimů a Muzeum XX. století vydaly nedávno rozsáhlou studii Miroslava Vodrážky s poměrně dlouhým názvem Systémově zneužitá a zneužívající československá psychiatrie v soft-sovětském stylu 1948–1989.
Pokud jde o zneužívání psychiatrické vědy u nás před rokem 1989 proti politicky nepohodlným osobám, není to z pohledu alespoň trochu znalého čtenáře novinka. Po pádu komunismu přestalo být toto téma tabu.
To, v čem je ale kniha nová, a také dost nelítostná, je otevřenost, s jakou odkrývá úlohu mnohých psychiatrů obecně, ale i to, že ji rozkrývá jmenovitě, a jak popisuje na zachovaných dokumentech, čím se některé známé osobnosti na chodu mašinerie podílely. Jak mnozí dokázali, ochotně či pod nátlakem, devastovat životy jiných. Někteří i ve spolupráci se sovětskou KGB.
Jejich osudy dodnes vyvolávají spory
Pro neznalého čtenáře, který si v posledních třech dekádách pročítal v časopisech rozhovory s mediálně proslulými lékaři či spisovateli, obdivoval se jim a bavil se jejich myšlenkami a moudrostmi, nebude čtení Vodrážkovy knihy určitě žádnou kratochvílí.
Ačkoli o spolupráci například spisovatele Josefa Nesvadby, psychiatra Miroslava Plzáka nebo psychiatra Cyrila Höschla a dalších se vědělo, neurčitě mluvilo i psalo. A jejich obránci se střetávali v diskusích s jejich kritiky.
Chtěl do svazu spisovatelů, pomohlo mu vnitro
Jenže autor této publikace předkládá konkrétní úřední a policejní záznamy uvedených lékařských kapacit a právě na nich ukazuje, že jejich osobní obhajoba či obrana ze strany jiných lidí více než plave na vodě…
Díky spolupráci s StB a také dobrozdání tehdejšího ministra vnitra Jaromíra Obziny a svým dopisem generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustávu Husákovi se například populární spisovatel sci-fi Josef Nesvadba stal členem Československého svazu spisovatelů. Ujišťování, že podporuje režim, ho dostalo mezi vyvolené literáty…
Jestli za jeho selháním stály „hrátky s holčičkami“, jichž se měl kdysi účastnit s Miroslavem Plzákem, který také aktivně spolupracoval s tajnou policií, je už nedohledatelné.
Škodili. Pomáhali. Schizofrenie na druhou
Kdyby to nebylo smutné, muselo by to být k smíchu, když si v knize nalistujete, jak jeden psychiatr donáší na druhého psychiatra a oba jsou na seznamu státní bezpečnosti. Někteří vypracovávali posudky na politické „nepřátele“ režimu, někteří se současně snažili týmž pomáhat.
Kniha Miroslava Vodrážky má mnohem širší záběr než osobnostní „drby“ psychiatrických kapacit. Ale dává je do souvislostí, a to často ne dvakrát povzbudivých. Vodrážka ale nesoudí. Jen odkrývá smutnou historii československé psychiatrie s konkrétními jmény. Soud už je na čtenáři.























