Deník Metro se spojil se stěžejní postavou celého příběhu, s historikem umění Radimem Vondráčkem z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze (UMPRUM).
Nežli se dostaneme k samotnému příběhu navrácení číšky, přibližte mi roli UMPRUM v celé bohulibé operaci.
Na samém počátku byl rok 1998 a Washingtonská konference, jež dala impuls pro dohledávání majetku obětí holokaustu. Tři roky nato vzniklo v Praze Centrum pro dokumentaci majetkových převodů statků obětí 2. světové války. Centrum následně kontaktovalo české paměťové instituce a UMPRUM byl, dá se říci, „pilotním“ pracovištěm, kde proběhla důkladná lustrace všech sbírkových fondů a kde byl takto dohledán ukradený židovský majetek.
Přibližte mi mechanismus dohledávání arizovaných konfiskátů.
Hovoříme tu o součinnosti mezi pracovníky muzejního registru a archivu s kurátory a správci sbírek. Naše muzeum jim zpřístupňuje veliké množství písemných pramenů, zvláště inventárních knih, odborných karet a evidenčních seznamů, a taktéž samotné sbírkové fondy.
Jak často slavíte úspěch?
Vždy nás potěší, když výzkum umožní ztotožnit anonymní předměty se jmény jejich původních majitelů a těmto obětem alespoň malou připomínkou navrátit jejich identitu, jména, která jim nacistická vraždící mašinerie odebrala a změnila v pouhá transportní čísla. Ještě radostnější událostí pak je, když se v několika – bohužel mála – případech podařilo nalézt i dědice a předměty jim navrátit. Ze sbírek UMPRUM byly takto vydány zatím jen čtyři umělecké předměty z porcelánu a skla a právě ta poslední restituce číšky rodiny Krausovy je skutečně čerstvého data.
Co víme o tomto pohnutém příběhu?
Číšku z rosalinového skla z 19. století nacisté zabavili Richardu Krausovi (1884-1944) podnikateli a majiteli textilní továrny Rikra. Richard Kraus byl zavražděn v Osvětimi, jeho manželka zemřela na tyfus krátce po osvobození v táboře Bergen Belsen, mladší syn zahynul na sklonku války při pochodu smrti někde v Polsku.
Z rodiny Krausů tak přežil jen starší syn Otto, muž paní Dity.
Ano. Pan Otto Kraus (1921-2000) se dočkal svobody v květnu 1945 v Terezíně, poté co prošel útrapami v Osvětimi a táboře Schwarzheide. V roce 1947 se Otto Kraus oženil s Ditou Polachovou, se kterou se seznámil již v osvětimském táboře, a v roce 1948 společně emigrovali do Izraele. Otto se zde uplatnil jako učitel angličtiny i jako spisovatel, autor několika povídkových knih a novel, čerpajících z jeho životních osudů. Paní Dita je mimořádná osobnost, nedávno vyšel v českém překladu její autobiografický román Odložený život, v němž se vrací k zážitkům z Osvětimi.
