„Naším záměrem bylo vytvořit jakousi intervenci, která by běžela proti architektuře této budovy,“ popisuje Válka za zvuku elektrických šroubováků vznik místa, kam se už za měsíc vměstná kolem 120 návštěvníků.
„Jde vlastně o takové malé auditorium, kde plánujeme pořádat přednášky, projekce a půjde i o místo, kam si budou moci návštěvníci zajít jen tak relaxovat,“ usmívá se a vypíná dělníkům rádio, abychom se v už tak hlučném prostoru, kudy profukuje silný vítr, alespoň trochu slyšeli.
Stavba, svým tvarem trochu připomínající třeba torpédo, doutník, ale především legendární vzducholoď Hindenburg, které se může podle Války svou velikostí plnohodnotně rovnat, odkazuje k touze cestovat do neznámých krajin a světů. Proto si před dvěma lety vysloužila jméno Gulliver podle fantastického cestovatele.
„Vypadá, jako by si ho kluci na Marsu ztloukli z prkýnek, v noci do něj naskákali a nedopatřením spadli přímo na nás, naštěstí do DOXu,“ dodává Válka.
Gulliver neuletíStavba začala v březnu podle návrhu architekta Martina Rajniše, držitele ceny za přínos architektuře, Leoše Války a Davida Kubíka. Konstrukce vznikala sedm měsíců, projekt dva roky. Pod konstrukcí vzducholodi je podepsán Zbyněk Šrůtek. Veřejnosti se otevře letos v polovině prosince. Více informací najdete na webu galerie www.dox.cz. |
Prostor vzducholodi je kaskádovitě rozdělen tak, aby se všichni dobře viděli a slyšeli. Ačkoliv by se mohlo zdát, že do děravého pláště bude po dokončení foukat a zatékat, podle Války je vše do detailu promyšleno.
„Horní část kryje patentovaná průhledná fólie, ochrana proti větru. Teplo zajistí zase infrazářiče, které jsou taky průhledné, takže v prostoru nestraší,“ představuje technické vychytávky Válka.
Neobvyklou stavbu, jejíž plánování započalo bezmála před třemi lety, nejprve neuměli zařadit ani úředníci na radnici. Podle Války ji dodnes vedou jako rozhlednu naležato. Poté, co si užijeme výhled ze spodní části kolosu, kam se dá slézt pouze po žebříku, si ředitel DOXu pochvaluje přístup místních.
„Stvořili jsme takový vlídný prostor a lidé to tak, zdá se, berou,“ doplňuje Válka, zatímco si při odchodu, pro tuto chvíli naposledy, užíváme výhled na panorama Holešovic.
