STRÁŽCE STREAMU: Když androidi rodí. Zavolejte, či nevolejte Ridleyho Scotta

Ridley bohužel není v posledních letech tak geniální, jak jsme od něj zvyklí. Důkazem budiž vlažně přijaté pokračování vetřelčí ságy Prometheus a především snímek Vetřelec: Covenant, který do dneška mnoho z nás kvůli jeho stupiditě nezvládlo rozdýchat. Proto jsem rád, že je Vychováni vlky fajn jednohubka, která si bohužel ve své druhé půli ukusuje až příliš velké sousto. Do naší internetové rubriky Strážce Streamu nicméně rozhodně patří.

Malý Campion

Když android potká androida
„Android získá slizku, slizka potká slizku, s níž odejde, a android ztratí slizku, chameleona i androida. Kolikrát jsme už viděli tenhle příběh?“ Tuhle hlášku znají fanoušci poněkud odlehčeněji laděného sci-fi seriálu Červený trpaslík. Jako popis děje seriálu Vychováni vlky se ale s trochou nadsázky použít dá. I když v případě v originále nazývaného sci-fi Raised by Wolves je to trochu složitější.

Z děje desetidílného seriálu nechci prozrazovat mnoho. Příběh pojednává o dvou androidech – Otci a Matce – pověřených výchovou lidských dětí na tajemné panenské planetě. Země se totiž po válce mezi ateisty a věřícími v tajemného boha jménem Sol stává neobyvatelnou. Androidi se dostali na planetu podobnou Zemi tak, že je sem vyslali ateisté. Mají zde úkol obnovit lidskou rasu tak, že oživí lidská embria a vychovají je jako malou lidskou kolonii. Po dvanácti letech marného snažení však přežívá pouze jedno dítě – malý Campion. Nad planetou navíc krouží vesmírná loď věřících, kteří přežili pomalejší cestu vesmírem v hybernaci. Konflikt je tedy na spadnutí. Jsou tam porody, nějaká ta slizká příšera, no, teď mi to už s tím Trpaslíkem vlastně moc neštymuje.

Travis Fimmel

Slibný rozjezd, těžkopádný dojezd
Seriál Vychováni vlky nabízí v úvodu zajímavou dějovou premisu a motivy, které se v mnoha ohledech hodně podobají filmovému Prometheovi. Tvůrci s nimi ale, podobně jako tento film, později nedokážou smysluplně pracovat. Za mě se to láme zhruba v polovině. Pomiňme skutečnost, že seriál působí vizuálně místy trochu lacině. Na tajemné atmosféře mu to koneckonců příliš neubírá. Nevadí mi ani pomalé tempo a komorní příběh, bez velkých scén a se střízlivým množstvím akce. Co mi vadí, jsou nesplněná očekávání a nezodpovězené otázky, na něž nás čeká odpověď nejdříve v příští sérii. Scottovic rodinka prostě rozjíždí takové množství motivů, že nevím, jak tahle rozmělněná zápletka v dalších pokračováních obstojí. Charizmatická psycho androidí matka (Amanda Collin), která je asi jedinou výraznou osobností a tváří seriálu, celý seriál prostě neutáhne. Totéž platí pro Travise Fimmela známého ze seriálů Vikingové a filmu Warcraft: První střet. Jeho postava rozhodně není prvoplánově sympatická. Ani nemá být. Že mě bude ale na konci otravovat, to jsem nečekal.

Člověk člověku vlkem
Vychováni vlky je i přes zmiňované nedostatky docela fajn oddychovka, která vám, nejlépe na jeden zátah, krásně naplní dlouhý páteční večer či dva. Ač místy působí jako z dílny podstatně hůře financovaných internetových televizí, pořád je to počin HBO. Netflixovská rozrůstající se sterilita tu proto naštěstí nevládne.