Co se při obřadu může zvrtnout?
To je různé. Při jednom svatebním obřadu v soukromé zahradě mi nevěsta šeptem prozrazuje: „Odlupují se mi řasy!“ Vidím, že jí umělé řasy na jednom víčku skutečně visí na půl žerdi. Naštěstí jí může pomoct družička. Hotovo! Leč zanedlouho mne nevěsta bere za ruku a šeptá tak, že ji všichni slyší: „Odlepilo se mi prso, co mám dělat?“ Upřímně řečeno, opravdu nevím! Co ještě může přijít? „Omdlím, musíme to už ukončit.“ To chápu, obzvlášť při vědomí, že je v pokročilém stadiu těhotenství.
Co na to svatebčané?
Hned při zahájení jsem si uvědomil, že přítomní věnují pozornost spíš pejskovi, který se jal očurávat stojan s květinami, jenž stál vedle mne.
Jsou všechny svatební obřady, kterých jste součástí, podobně alternativní?
Unitářský svatební obřad je otevřený ve své podobě, snoubenci mají velký prostor do něj vložit své osobní zkušenosti, vždycky se snažím vycházet z jejich životní situace, názorů a pocitů, s ohledem na souvislosti s rodinnými tradicemi. Vnější podoba se může podle toho upravit. Sám denně prožívám radosti a strasti rodinného života s manželkou a dětmi. O to by neměl být nikdo ochuzen.
Je pro oddávajícího výhodou, když je sám ženatý?
Z mého pohledu určitě. Samozřejmě vždycky vycházím ze situace těch, kteří se na mne obrací, ale už samotný fakt, že jsem před lety prošel vlastním vývojem vztahu, který se svatbou změnil do manželství, musel o své vlastní svatbě hodně přemýšlet a udělat si ji takříkajíc na míru. Dává mi to perspektivu osobní zkušenosti. Například když při svatebním obřadu hovořím o prstýncích, vždycky mi někde na pozadí mysli bleskne význam toho mého, který jsme si s manželkou kdysi dali.
Oddával jste také v zahraničí. Jak je na tom podle vás oddávání v Česku? Má svá specifika?
Lidem, kteří chtějí uzavřít manželství, se nabízí dvě možnosti: svatební obřad občanský nebo církevní. Není to rozdělené tak, že by lidé takzvaně nevěřící museli jít jak se říká na úřad se oddat, jsou i církve a náboženské společnosti, které jsou za určitých podmínek vstřícné oddat ty, kteří nejsou členy jejich organizace, a na druhé straně jsou nezřídka věřící, kteří volí občanský sňatek, protože se ve své církvi setkávají s nevstřícným přístupem. Například tehdy, když snoubenci nejsou z jedné církve, nejsou úplně v souladu s církevním učením a podobně.
V zahraničí můžeme najít nejrůznější modely pojetí svatebních obřadů, zpravidla se jedná vždy o hlavní otázku, jaké množství moci převzalo státní zřízení od dominantních náboženských organizací, a kolik moci naopak potom zpět do náboženských organizací deleguje. V tom se mohou země světa od sebe opravdu velmi lišit, a to i když bychom se dívali jen po západním světě.
Kupříkladu v Norsku mají představitelé církví a náboženských společností zcela otevřené pravomoci oddávat jakýmkoliv způsobem a na jakýchkoliv místech, ve Velké Británii duchovní mohou oddávat sice kohokoliv, ale pouze ve svém vlastním kostele. V USA pak zase najdeme rozdíly stát od státu v rámci federace, a rozdíly mohou být tak značné.
